Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 234/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti 1/ J. P., a 2/ J. P., zastoupených JUDr. R. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2002, čj. -306,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2002 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2002, čj. -306, kterým byl potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn, rozsudek Okresního soudu Havlíčkově Brodě ze dne 21. března 2000, čj. -268. Jednalo se o spor o zrušení nebo omezení věcného břemene, kde stěžovatelé, oprávnění z věcného břemene, byli žalovanými. Návrh žalobce, nyní vedlejšího účastníka P.D., na zrušení věcného břemene průjezdu a průchodu, byl zamítnut; stávající věcné břemeno bylo omezeno.

Stěžovatelé zrekapitulovali dosavadní průběh řízení a jeho výsledky a vyjádřili přesvědčení, že rozsudky obecných soudů neodpovídají zákonu a ve svém důsledku znamenají vážný zásah do jejich vlastnického práva k nemovitostem. Jsou toho názoru, že pro omezení věcného břemene nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 151p odst. 3 obč.zák., a že výsledek sporu navíc legalizuje neoprávněnou stavbu oplocení, což odporuje principu právní jistoty a důvěry v právo. Uvedli, že mají ztíženou možnost užívání svých nemovitostí, zejména pokud jde o zásobování potravinami, palivem i drobné zemědělské hospodaření, které vyžaduje přístup techniky. Rozsudky obou soudů bylo dle jejich názoru současně zasaženo i do ústavně zaručených základních práv zakotvených v a 3, a d ("Listina").

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují výhrady, které uváděli i v rámci řízení před obecnými soudy, s nimiž se soud vypořádal. Je toho názoru, že Ústavní soud by se námitkami uváděnými stěžovateli neměl zabývat, neboť jde o námitky spadající svou povahou do oblasti tzv. jednoduchého práva. Je přesvědčen, že k namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatelů nedošlo a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením jejich věci obecnými soudy, tedy s výsledkem občanskoprávního sporu. Zejména stěžovatelé nesouhlasí s posouzením podmínek pro omezení věcného břemene, jak bylo učiněno obecnými soudy a jak se promítlo do napadených rozsudků. Takový nesouhlas však, sám o sobě, nemůže představovat namítaný zásah do práva na spravedlivý proces zakotveného mj. v y, ani do jejich práva vlastnit majetek zakotveného v y. Pokud stěžovatelé dále namítli porušení y, v tomto směru jejich ústavní stížnost neobsahuje jakoukoliv ústavněprávní argumentaci. Věc stěžovatelů byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu. V právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není těmto soudům nadřízen a není ani vrcholem jejich soustavy.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu