Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 431/02

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele RNDr. M. K., zastoupeného JUDr. D. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, jímž byl potvrzen výrok soudu I. stupně o zvýšení výživného pro nezletilého z částky 1.200,-Kč měsíčně na 6.000,-Kč od 3. září 1998, na 8.000,-Kč od l. září 1999 a na 9.000,-Kč měsíčně od 1. září 2001. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soud pominul plnění, které poskytoval nezletilému vedle výživného, když toto představovalo cca 87.000,-Kč, což byl nucen před soudem dokumentovat, nevzal zřetel na skutečnost, že i nadále hradí jednorázové částky na potřeby syna a vzhledem k tomu, že soud nevyžadoval po matce důkazy o výši potřeb nezletilého, porušil zásadu rovného postavení účastníků řízení. Postupem soudů, které neprovedly důkazy, jichž se domáhal, a jejich rozhodnutím o zvýšení výživného, které považuje za nepřiměřené, se cítí dotčen na právech, která jsou zaručena d, jakož i y.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze v předmětné věci na základě odvolání obou rodičů nezletilého dítěte přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212 obč. soudního řádu a ve svém rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání. Za použití ustanovení § 85 odst. 2 a § 85a odst. 2 zák. o rodině a skutkových zjištění soud odůvodnil, proč výši výživného, jak ji stanovil soud I. stupně, považuje za odpovídající možnostem a schopnostem stěžovatele, jakož i právu nezletilého podílet se na životní úrovni svých rodičů. Pokud jde o rozsah dokazování, nutno konstatovat, že dle § 120 odst. 1 obč. soudního řádu soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a v tomto směru v postupu soudu nebyl zjištěn rozpor ani s § 6 a § 132 obč. soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2002