Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 193/02

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. , takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2002 ( -123) a tvrdil, že postupem tohoto soudu (zastavením řízení) o jeho žalobě došlo k porušení ústavně zaručeného práva obsaženého

v d; podle odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatel - stručně řečeno - neztotožňuje s právním názorem jmenovaného obecného soudu, že rozhodnutí vydané po povolení mimořádného opravného prostředku - přezkoumávání daňových rozhodnutí - musí být vždy novým rozhodnutím ve věci. Stěžovatel argumentuje tak, že původní rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (ze dne 25. února 1998 -

FŘ 110/3569/1997-202) nebylo změněno ani zrušeno (bylo potvrzeno), proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil podáním předsedy senátu, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo ( zákona). Účastník tohoto řízení je toho názoru, že zastavením řízení nedošlo k porušení tvrzeného práva stěžovatele, neboť na základě jeho žádosti bylo povoleno přezkumné řízení ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona o správě daní a poplatků). Po jeho provedení bylo vydáno nové rozhodnutí ve věci, které bylo dále napadeno opravným prostředkem, o němž rozhodlo Ministerstvo financí ČR tak, že odvolání zamítlo. Pro stručnost odkázal jmenovaný soud na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

Finanční ředitelství v Brně, vedlejší účastník řízení, se k výzvě Ústavního soudu vyjádřilo obsáhlým podáním, ve kterém - stručně shrnuto - dovozuje, že rozhodnutí vydané po povolení přezkoumávání daňového rozhodnutí je vždy novým meritorním rozhodnutím ve věci. Závěrem svého podání vedlejší účastník navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud vyžádal spis Finančního ředitelství v Brně (FŘ-110/2256/98/0107-202) a poté co se s jeho obsahem seznámil a s přihlédnutím k vyjádření účastníků řízení a důvodům ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 16. ledna 2002 ( -123) zastavil řízení ve věci žaloby stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. února 1998 (FŘ 110/3569/1997-202), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hrušovanech nad Jevišovkou, dodatečnému platebnímu výměru č. 970000200 ze dne 4. července 1997 (11293/97/347970/2524), jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1994 ve výši 311.360,- Kč. Důvodem zastavení řízení bylo, že Ministerstvo financí ČR povolilo na žádost stěžovatele přezkoumávání žalobou napadeného rozhodnutí podle § 55b zákona o správě daní a poplatků. Obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že za situace, kdy žalobou napadené rozhodnutí bylo "nahrazeno" rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne

3. dubna 2000 (FŘ-110/2256/98/0107-202) a odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo pravomocně zamítnuto, nezbylo než řízení zastavit ( ).

Tomuto právnímu názoru obecného soudu nelze pod aspektem ústavnosti ( y ČR) nic vytknout, a to již proto, že stěžovatel má k dispozici proti novému rozhodnutí ve věci (rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 3. dubna 2000 -

FŘ-110/2256/98/0107-202) řádné opravné prostředky (odvolání), které ostatně i využil (rozhodnutím Ministerstva financí ČR ze dne 20. června 2001 - 391/27928/2001 bylo jeho odvolání zamítnuto), a prostředky soudní ochrany (správní žalobu); k porušení tvrzeného práva obsaženého v d proto dojít nemohlo. Stěžovatel totiž může vznést své věcné výhrady proti jemu dodatečně vyměřené dani v odvolacím řízení u správce daně (jak ostatně i učinil), příp. v rámci soudního řízení.

Z takto rozvedených důvodů nebyl shledán zásah do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele; ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná a jako taková byla odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. srpna 2002