Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 454/02

Ústavní soud rozhodl dne 15. srpna 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P.,

spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

9. dubna 2002, sp. zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

13. června 2001, sp. zn. , spolu s návrhem na zrušení ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka ve věci o určení existence pohledávky a práva na oddělené uspokojení za úpadcem J., a. s., pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2002 ( -40), jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2001 ( -28) ve výroku III

o nákladech řízení a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka tvrdila, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejího práva zaručeného y ČR a d, kterým je zaručena rovnost účastníků řízení před soudem, a to rozhodováním o náhradě nákladů soudního řízení. Stěžovatelka brojila proti ustanovení ,

o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV), které je k příslušným ustanovením ( a násl.) ve vztahu zvláštního ustanovení k ustanovením obecným, kdy ve sporu o pravosti, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci konkursní podstaty právo na náhradu nákladů řízení, narozdíl od správce konkursní podstaty, jemuž se v případě úspěchu přiznává, s ohledem

na , právo na náhradu nákladů řízení; podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky se závěry obecných soudů. Stěžovatelka s odkazem na y ČR a d navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil, a současně aby bylo zrušeno ustanovení ZKV.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Ze samotné ústavní stížnosti ani z obsahu napadeného usnesení obecných soudů obou stupňů zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky shledán nebyl. Vrchní soud v Praze se ve svém rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, které uvedla v rámci odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a své rozhodnutí také vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Je třeba uvést, že s ohledem na ustanovení ZKV nelze námitky stěžovatelky rozváděné v ústavní stížnosti, které jsou pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů, shledat z ústavněprávního hlediska jako porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, když účelem ZKV je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku ( ZKV). Jestliže obecné soudy ústavně konformním způsobem aplikovaly platné zákonné ustanovení (ZKV) a svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnily ( , ), nelze takovýto postup obecných soudů považovat za porušující ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelky. Jde o závěr, na nějž lze dále odkázat a jemuž, s ohledem na vpředu vyložené zásady, nelze z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nic vytknout.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost stěžovatelky shledána jako zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a bylo o ní rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na zrušení ustanovení § 25a odst. 1 ZKV. Jde o návrh akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. srpna 2002