Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 526/01

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. T., zastoupeného JUDr. M. Č., advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2001, č. j. -27, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 8. 2001 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2001, č. j. -27. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se žalobou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Prostějově - platebního výměru č. 980002732, ze dne 3. 11. 1998, kterým mu byla vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 16.380,- Kč a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6. 10. 1999, č. j. FŘ-140/6621/98, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti tomuto platebnímu výměru. Krajský soud v Brně rozsudkem napadeným ústavní stížností žalobu stěžovatele zamítl a právní názor správních orgánů potvrdil. Stěžovatel je toho názoru, že jak finanční orgány, tak i krajský soud nesprávně stanovily počátek běhu prekluzívní lhůty k uložení daňové povinnosti z převodu nemovitostí.

Podle přesvědčení stěžovatele, bylo napadeným rozhodnutím porušeno jeho ústavně zaručené základní právo, konkrétně a , 3 d (dále jen " "), neboť krajský soud žalobu stěžovatele neposoudil objektivně tím, že se ztotožnil s výkladem finančních orgánů obou stupňů, postupoval v rozporu s ústavně stanoveným postupem a tímto jednáním soudu vznikla stěžovateli majetková újma.

Ústavní soud konstatuje, že ve skutkově totožných věcech již rozhodoval usneseními,

sp. zn.

, ze dne 22. 11. 2001 a,

sp. zn.

, ze dne 13. 11. 2001, přičemž od závěrů zde uvedených nemá důvod se odchylovat.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jmenovaný soud se ve svém rozhodnutí i v jeho odůvodnění vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými ve správní žalobě. Vzhledem k tomu, že se Ústavní soud se závěry stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ztotožňuje, jeho výklad ustanovení a , o dani dědické, dani darovací a daní z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, považuje za správný, odkazuje na jeho přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění.

K tvrzenému porušení práva stěžovatele podle y Ústavní soud konstatuje, že pokud toto ustanovení stanoví, že daně a poplatky lze ukládat toliko na základě zákona, znamená to, že i způsob jejich výpočtu a vybírání upravuje zákon. Je-li daň a způsob jejího vyměření a vybírání stanoven zákonem, jde o úpravu provedenou způsobem ústavním.

Pokud jde o tvrzené porušení práva na soudní ochranu a náhradu škody podle a 3 y, stěžovateli bylo umožněno, aby využil všech procesních možností, daných mu k tomu, aby hájil svá tvrzená práva. O jeho věci jednal nezávislý soud, který v souladu s y vydal příslušné rozhodnutí. Uvedený článek y zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.

Je tedy zřejmé, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Pro výše uvedené byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. 8. 2002

JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu