Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 466/01

Ústavní soud rozhodl dnešního v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti Ing. V. M., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. února 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 31. července 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě, jímž nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků, a které stěžovatel rovněž požadoval zrušit.

Stěžovatel nesouhlasil s odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu, který zastával názor, že majetkové a sociální poměry stěžovatele neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že neosvobozením od soudních poplatků mu hrozí, že jeho práva budou promlčena, aniž by měl možnost domáhat se soudní ochrany. V takovémto postupu spatřuje porušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dále svých základních práv, garantovaných v y ČR, tedy zákonné ochrany práv prostřednictvím soudů a v d (dále jen " "), tedy práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Krajského soudu v Brně, jenž poskytla předsedkyně senátu 17 Co, která plně odkázala na odůvodnění napadeného usnesení. Okresní soud ve Znojmě je rovněž přesvědčen, že rozhodl zcela v duchu

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel spatřuje porušení svého práva zaručeného v y, tedy práva domáhat se stanoveným postupem svého práva v tom, že mu nebylo přiznáno osvobození od povinnosti uhradit soudní poplatky. Ustanovení upravuje možnost, nikoli povinnost, přiznání osvobození od soudních poplatků, existují-li k tomu důvody. Posouzení důvodů a přiznání takového osvobození je zcela v kompetenci obecného soudu, neboť provádění důkazů a jejich hodnocení je u ČR svěřeno právě obecným soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný ( ). Stěžovatelem tvrzené porušení y ČR Ústavní soud v daném případě neshledal, neboť mu nepřísluší zasahovat do výsostného práva soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku.

Co se týká tvrzeného porušení y, konstatuje Ústavní soud, s ohledem na svoji ustálenou judikaturu (viz. např.

sp. zn.

in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), že citované ustanovení y zaručuje každému právo, za předpokladu splnění zákonem definovaných podmínek, na projednání jeho věci před soudem. Pokud tedy soudy ve věci stěžovatele jednaly a dospěly k závěru, který je odlišný od názoru stěžovatele, není takovou skutečnost možno hodnotit jako porušení základního práva a svobody. Jinými slovy, každému a tedy i stěžovateli, je zaručeno právo, aby jeho věc byla projednána před soudem, avšak není zaručeno právo na úspěch v řízení před soudem.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 písm . a) zákona mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. srpna 2002

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu