Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 186/02

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. února 2002, sp. zn. 4 KZn 43/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. března 2002 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stručné podání, ve kterém se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí státní zástupkyně, s konstatováním, že doplnění ústavní stížnosti a přílohy zašle do dvou dnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, byl její právní zástupce dopisem ze dne 12. dubna 2002, doručeným dne 17. dubna 2002, vyzván, aby doplnil ústavní stížnost a rovněž odstranil vady podání. K tomu mu byla stanovena lhůta 5 dní. Dne 22. dubna 2002 faxovým podáním požádal právní zástupce o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti do 26. dubna 2002. Faxovým podáním ze dne 25. dubna 2002, doplněným písemně dne 29. dubna 2002, pak vady podání odstranil.

V doplnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, jímž byla zamítnuta její stížnost do rozhodnutí usnesení Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Liberci ze dne 10. ledna 2002, sp. zn. ORLI 347/DS-TČ-2000. Tímto rozhodnutím bylo odloženo oznámení stěžovatelky o spáchání trestného činu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně popsala dopravní nehodu, při které byla jako chodkyně zachycena projíždějícím osobním vozidlem a následkem pádu na zem si poranila ruku. Uvedla rovněž, že na základě šetření policie a znaleckého posudku byla jako viník nehody označena sama, za což byla (jako policistka) disciplinárně potrestána. Z důvodu nesouhlasu s těmito závěry nechala vypracovat druhý znalecký posudek, který zcela jednoznačně potvrdil její názor. Státní zástupkyně nevzala tento posudek v úvahu a závěry učinila na základě výpovědi svědkyně.

Stěžovatelka se domnívá, že jednostranným rozhodnutím státní zástupkyně byla poškozena na svých právech zaručených d (dále jen " "), aniž by uvedla konkrétní základní právo, jež mělo být napadeným rozhodnutím zasaženo.

Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník - Krajský státní zástupce. Ten uvedl, že v ústavní stížnosti uváděné argumenty již byly součástí spisového materiálu a státní zástupkyně je měla k dispozici při rozhodování o stížnosti stěžovatelky. Jedná se tedy o jejich opakování a navíc bez bližšího uvedení, jaké konkrétní u zaručené právo mělo být dotčeno. Navrhl proto, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánu činného v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení y, byla stěžovatelka zkrácena na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení y zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo, neboť žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Tím spíše nemůže takový požadavek stěžovatelky být právem ústavním.

Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené u, podle jejíhož nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestním řádem, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se stěžovatelka domnívala, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace y neobstojí.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová Předsedkyně senátu