Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
42983.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 186/02
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. února 2002, sp. zn. 4 KZn 43/2002,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. března 2002 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon "), stručné podání, ve kterém se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí státní zástupkyně, s konstatováním, že doplnění ústavní stížnosti a přílohy zašle do dvou dnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, byl její právní zástupce dopisem ze dne 12. dubna 2002, doručeným dne 17. dubna 2002, vyzván, aby doplnil ústavní stížnost a rovněž odstranil vady podání. K tomu mu byla stanovena lhůta 5 dní. Dne 22. dubna 2002 faxovým podáním požádal právní zástupce o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti do 26. dubna 2002. Faxovým podáním ze dne 25. dubna 2002, doplněným písemně dne 29. dubna 2002, pak vady podání odstranil.
V doplnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, jímž byla zamítnuta její stížnost do rozhodnutí usnesení Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Liberci ze dne 10. ledna 2002, sp. zn. ORLI 347/DS-TČ-2000. Tímto rozhodnutím bylo odloženo oznámení stěžovatelky o spáchání trestného činu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně popsala dopravní nehodu, při které byla jako chodkyně zachycena projíždějícím osobním vozidlem a následkem pádu na zem si poranila ruku. Uvedla rovněž, že na základě šetření policie a znaleckého posudku byla jako viník nehody označena sama, za což byla (jako policistka) disciplinárně potrestána. Z důvodu nesouhlasu s těmito závěry nechala vypracovat druhý znalecký posudek, který zcela jednoznačně potvrdil její názor. Státní zástupkyně nevzala tento posudek v úvahu a závěry učinila na základě výpovědi svědkyně.
Stěžovatelka se domnívá, že jednostranným rozhodnutím státní zástupkyně byla poškozena na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), aniž by uvedla konkrétní základní právo, jež mělo být napadeným rozhodnutím zasaženo.
Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník - Krajský státní zástupce. Ten uvedl, že v ústavní stížnosti uváděné argumenty již byly součástí spisového materiálu a státní zástupkyně je měla k dispozici při rozhodování o stížnosti stěžovatelky. Jedná se tedy o jejich opakování a navíc bez bližšího uvedení, jaké konkrétní ústavo u zaručené právo mělo být dotčeno. Navrhl proto, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánu činného v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listin y, byla stěžovatelka zkrácena na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listin y zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo, neboť žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Tím spíše nemůže takový požadavek stěžovatelky být právem ústavním.
Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené Listino u, podle jejíhož čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který zákon stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestním řádem, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se stěžovatelka domnívala, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace Listin y neobstojí.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembová Předsedkyně senátu