Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 222/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z. M. a V. M., zastoupených JUDr. J. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2001, čj. -154,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2002 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2001, čj. -154, kterým bylo jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 4. 2000, čj. -124, pokud směřovalo proti odstavcům II. a IV. výroku rozsudku, odmítnuto; dále byl rozsudek v odstavcích I. a V. výroku potvrzen s tím, že povinnost uloženou v odst. V. výroku jsou povinni stěžovatelé splnit společně a nerozdílně. V odst. III. a IV. výroku pak byl rozsudek zrušen a věc byla v tomto rozsahu okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. V řízení se stěžovatelé (žalobci) domáhali určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem (rodinný domek, stavební plocha, zahrada) v k.ú. Z. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku stěžovatele poučil, že proti pravomocnému rozsudku lze za podmínek § -239 , ve znění účinném do 31. 12. 2000, podat ve stanovené lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Stěžovatelé popsali dosavadní průběh řízení před obecnými soudy a vyjádřili svůj nesouhlas s právním hodnocením jejich věci odvolacím soudem, zejména pokud jde o posouzení platnosti smluv ze dne 5. 4. 1996, a především pak smlouvy o půjčce. Jsou toho názoru, že postupem obecných soudů byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvené v a d

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na publikované rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2000, ve věci

sp. zn.

, k otázce smluvní volnosti a předvídatelnosti následků porušení smluvních povinností a vyjádřil přesvědčení, že napadeným rozsudkem nedošlo k namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatelů.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. , z něhož zjistil, že stěžovatelé podali dne 20. 3. 2002 dovolání, ve kterém krajskému soudu vytkli zejména nesprávné právní posouzení jejich věci. Z toho důvodu Ústavní soud znovu přezkoumal, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem, a dospěl k názoru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením jejich věci obecnými soudy. I když otázku, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, bude posuzovat dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to především Nejvyšší soud ČR, který má sjednocovat rozhodovací činnost obecných soudů. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost by bylo nutno posoudit částečně jako návrh nepřípustný i v případě, že by stěžovatelé dovolání nepodali, neboť nikoliv všechny výroku rozsudku okresního soudu nabyly v době podání ústavní stížnosti právní moci.

Z výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost jako nepřípustná ve smyslu ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj