Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 531/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve složení předseda JUDr. Vojen Güttler a soudci JUDr. Vladimír Klokočka a JUDr. František Duchoň o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené advokátem JUDr. L. H., proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. , a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2000, č.j. -60, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Jičíně tak, že se návrh stěžovatelky, aby byla vedlejšímu účastníku O. N. (dále jen "vedlejší účastník") uložena povinnost zaplatit jí částku 10.595,- Kč, zamítá. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud zejména uvedl, že stěžovatelka uzavřela s vedlejším účastníkem dne 15. 6. 1992 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mimo jiné i pozemek č. kat. 909/1 - louka nacházející se v k.ú. B. V únoru 1995 zjistila, že vedlejší účastník pokácel podél silnice 13 ks vzrostlých třešní, a proto od něho požadovala náhradu škody za vykácené porosty. Ten však náhradu škody odmítl s odůvodněním, že stromy se nacházely na pozemku Okresní správy silnic, nikoliv na pozemku 909/1. Stěžovatelka zajistila u znalce Ing. O. vyhotovení znaleckého posudku, v němž byla cena vytěženého třešňového dřeva stanovena částkou 7.222,- Kč. Uvedený znalec jí k tomu poskytl podrobné informace a vysvětlení, a to dopisem ze dne 20. 6. 1996, který stěžovatelka obdržela 22. či 23. 6. 1996. Okresní soud v Jičíně proto dovodil, že již v únoru 1995 věděla stěžovatelka o tom, že jí vedlejší účastník způsobil škodu, a že v červnu 1996 znala také její výši.

Okresní soud v Jičíně dále uvedl, že u práva na náhradu škody podle ust. je stanovena dvojí promlčecí doba. Subjektivní doba je 2letá a objektivní 3letá nebo 10letá, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Jejich vzájemný vztah je takový, že počínají, běží a končí nezávisle na sobě, a proto se právo promlčí, skončí-li běh jedné z nich, navzdory tomu, že poškozenému druhá doba ještě běží. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté doby je rozhodné, kdy se poškozený dozví o vzniklé škodě a kdo za ni odpovídá, přičemž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, tj. o majetkové či nemajetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze objektivně vyčíslit v penězích. Poněvadž stěžovatelce počala běžet subjektivní promlčecí doba nejpozději dnem 22. 6. 1996, avšak žalobu podala teprve dne 9. 12. 1998, musela být žaloba s ohledem na vznesenou námitku promlčení jako nedůvodná zamítnuta.

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové citovaný rozsudek Okresního soudu v Jičíně potvrdil. V jeho odůvodnění zejména uvedl, že odkazuje na správné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Doplnil, že doba subjektivní stanovená v ust. § 106 odst. 1 neprodlužuje lhůtu objektivní stanovenou v ust. § 106 odst. 2; uplynutím subjektivní doby se právo na náhradu škody k námitce škůdce promlčí i tehdy, jestliže jde o škodu způsobenou úmyslně, u které je jinak stanovena 10letá objektivní promlčecí doba, která však v takovém případě nepřichází v úvahu.

Shora uvedené rozsudky Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové napadla stěžovatelka ústavní stížností, ve které zejména tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví zaručené základních práv a svobod (dále jen " ") a právo na soudní ochranu dle tím, že oba soudy nesprávně posoudily skutečnost, že vedlejší účastník způsobil stěžovatelce škodu úmyslně. Stěžovatelka toto tvrzení dovozuje z trestního stíhání vedlejšího účastníka pro úmyslný trestný čin krádeže, kterého se dopustil právě tím, že v k.ú. B. pokácel na pozemku stěžovatelky p.č. 909/1 třináct vzrostlých třešní. Policie hodnotila jeho čin jako úmyslný. Také stěžovatelka je o jeho úmyslu přesvědčena, neboť si musel být vědom, že uvedený pozemek prodal právě jí, a to dle textu kupní smlouvy z 15. 6. 1992 v hranici, jak on sám tuto nemovitost užíval.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

Podstata sporu tkví v otázce, zda v případě práva na náhradu škody způsobené úmyslně, pro kterou je v ust. § 106 odst. 2 obč. zákoníku stanovena objektivní promlčecí doba 10 let, dochází k jeho promlčení již uplynutím 2leté subjektivní promlčecí doby podle ust. § 106 odst. 1 obč. zákoníku.

Ústavní soud v prvé řadě nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že rozsudky Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové bylo porušeno její vlastnické právo a její právo na spravedlivý proces tím, že oba soudy neposoudily správně, že škoda byla způsobena úmyslně. Z odůvodnění napadených rozsudků totiž vyplývá, že jak Okresní soud v Jičíně, tak i Krajský soud v Hradci Králové se s náležitou a správnou argumentací vypořádaly s otázkou, že právo stěžovatelky je promlčeno již uplynutím subjektivní dvouleté promlčecí doby. Toliko v rozhodnutí obecných soudů, že se proto návrh stěžovatelky zamítá, ať již se jednalo o škodu jí způsobenou úmyslně či nikoliv, stejně jako v právním názoru, jejž zastávají, nelze spatřovat porušení základního práva na ochranu vlastnictví a práva na spravedlivý proces. V tomto směru neshledal Ústavní soud tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry obecných soudů a vykonanými skutkovými zjištěními či dokonce libovůli při interpretaci zákonných ustanovení, která by znamenala zásah do vlastnického práva stěžovatelů v rozporu s ústavněprávními principy jeho ochrany vyjádřenými v porušení jejího práva na spravedlivý proces v rozporu s ust. aj. .

Ústavní soud na závěr připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není vrcholem soustavy obecných soudů a v principu nezasahuje do jejich činnosti. Z hlediska ústavnosti tudíž není úkolem Ústavního soudu, jak již vícekrát judikoval, ochrana tzv. běžné (obyčejné) zákonnosti, pokud se současně nejedná o porušení ústavních práv stěžovatele. Taková situace však v souzené věci nenastala.

Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu