Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 154/02

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. S. a 2) A. S., obou právně zastoupených JUDr. A. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2001, č. j. -53,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2002, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2001, č. j. -53, a to pro porušení a d (dále jen " ").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným usnesením ze dne 13. 12. 2001, č. j. -53, Nejvyšší soud ČR podle ust. , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen " ") za použití ustanovení odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2001, č. j. -39, neboť dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu, a tudíž opožděně.

Své rozhodnutí odůvodnil dovolací soud tím, že při posuzovaní předmětného dovolání vycházel z ust. části dvanácté, hlavy I., bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů. Nejvyšší soud ČR shledal, že právě o takový případ v posuzované věci jde, neboť řízení v ní bylo zahájeno dne 17. 11. 1998. Proto bylo třeba aplikovat ustanovení , ve znění před novelou provedenou Podle ust. , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ust. , věty první , může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (ust. , věta první ). V projednávané věci rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. 5. 2001. Dovolání bylo podáno dne 19. 7. 2001, tedy po uplynutí uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle ust. , za použití ustanovení , musel opožděně podané dovolání odmítnout.

V ústavní stížnosti stěžovatelé vyjadřují své přesvědčení, že Nejvyšší soud ČR pro lhůtu jimi podaného dovolání nesprávně aplikoval Přechodná a závěrečná ustanovení - část dvanáctou, hlavu I. - , neboť na podané dovolání a jemu předcházející řízení ve věci sp. zn. 7C 242/98, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti a ve věci sp. zn. , vedené u Krajského soudu v Brně se dle názoru stěžovatelů vztahují ustanovení "části osmé, § 355 a § 356 odst. 1 zák. č. 69/2001 Sb.".

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům:

K námitce stěžovatelů, že dovolací soud měl v projednávané věci pro posouzení včasnosti podání dovolání aplikovat "ust. § 355 a 356 odst. 1 zák. č. 69/2001 Sb.", uvádí Ústavní soud následující: Pod č. 69/2001 Sb., bylo ve Sbírce zákonů publikováno (přesněji formulováno předseda vlády vyhlásil) úplné znění , (který ve svém původním znění nabyl účinnosti dne 1. 4. 1964), jak vyplývá z pozdějších změn. Ust. a byla obsažena již v původním znění (konkrétně v jeho závěrečných, resp. přechodných ustanoveních), publikovaném pod č. , který nabyl účinnosti dne 1. 4. 1964, a řeší sporné otázky, které vyvstaly právě v souvislosti s nabytím účinnosti tohoto zákona dne 1. 4. 1964. Stěžovateli citovaná ustanovení a tedy nejsou součástí novely , provedené , a ani neřeší problematické otázky v souvislosti s přijetím V projednávané věci tedy dovolací soud postupoval správně, když přihlédl k přechodným a závěrečným ustanovením , konkrétně k ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 17 cit. zákona, které se vztahuje právě na otázky dovolacího řízení.

V ust. dvanácté části, hlavě I., bodu 17 , se uvádí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednávají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Dle důvodové zprávy k , k části dvanácté, hlavě I., bodu 17, v případech, v nichž je povahou provedených změn vyloučeno, aby se při projednávání a rozhodování věcí vycházelo z nové právní úpravy, se proto potřebné úkony provedou nebo řízení dokončí podle dosavadních právních předpisů.

V komentáři k přechodným ustanovením , konkrétně k bodu 17 je uvedeno následující: Zejména nová úprava přípustnosti dovolání, dovolacích důvodů a dalších otázek dovolacího řízení, která navazuje také na novou úpravu odvolacího řízení, vylučuje, aby podle této úpravy bylo postupováno, jestliže řízení před odvolacím soudem proběhlo podle dosavadních předpisů ( , komentář, 5. vydání, C. H. Beck 2001).

V projednávané věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, a proto se celé dovolací řízení řídí původní právní úpravou, tedy , ve znění před novelizací provedenou (původní ustanovení se vztahují na dovolací řízení jako na celek, tedy na všechny v dovolacím řízení provedené úkony). Nová úprava dovolacího řízení totiž navazuje, jak výše uvedeno, na novou úpravu odvolacího řízení, což vylučuje, aby podle této úpravy bylo postupováno, jestliže řízení před odvolacím soudem proběhlo podle dosavadních předpisů. Bylo-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, a tak se v předmětné věci stalo, postupoval Nejvyšší soud ĆR správně, pokud posuzoval podmínky pro podání dovolání podle procesní úpravy platné před změnou provedenou

Ústavní soud je nucen podotknout, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v daném případě v ústavní stížnosti namítané porušení nebo y.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu

V Brně dne 23. července 2002