Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 420/02

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti 1.) E. P., 2.) M. P., 3.) B. J., 4.) J. K., všichni zastoupeni JUDr. Z. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. , ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Ústavní stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soud v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Beroun, pozemkového úřadu, ze dne 21. 3. 2001, č. j. 203/2001/OPÚ-Tá, jímž nebyla schválena dohoda o vydání věci, kterou uzavřeli dne 18. 12. 1992 Lesy ČR - LZ D. jako vydávající a prof. A. Z., MUDr. O. P. a MUDr. H. Z. jako příjemci, na vydání nemovitosti v k. ú. V. Ch., V., P., H., L. a B. Dále soud rozhodl, že se věc vrací k rozhodnutí ve věci a rozhodl i o náhradě nákladů řízení.

V odůvodnění v záhlaví citovaného rozsudku Krajský soud v Praze uvedl, že jelikož se v posuzovaném případě jedná o dodatek k dohodě o vydání předmětných nemovitostí, uzavřené dne 18. 12. 1992 mezi povinnou osobou a žadateli E. a Z. P., a protože bude třeba rozhodnout o vlastnictví k předmětným nemovitostem všech oprávněných osob, nemohl soud dohodu o vydání nemovitostí ze dne 18. 12. 1992 a její dodatek ze stejného dne schválit, a proto potvrdil výše uvedené rozhodnutí Okresního úřadu Beroun, pozemkového úřadu, o neschválení dohody a věc vrátil podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") k rozhodnutí ve věci, tj. k rozhodnutí podle zákona o půdě.

V záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze napadli stěžovatelé včas podanou ústavní stížností. V ní zejména uvádí, že Krajský soud v Praze porušil jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces a opírají se o Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y ČR. Dále v postupu krajského soudu vidí i porušení jejich práv plynoucích z d. Stěžovatelé především uvádí, že soud se nevypořádal beze zbytku se základními ustanoveními o provádění důkazů a jeho výrok je v rozporu s ustanovením

K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Praze, který odkázal v plném rozsahu na závěry vyslovené v odůvodnění svého napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody o vydání věci a věc vrátil k rozhodnutí ve věci dle ustanovení § 9 odst. 3 zákona o půdě. Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o půdě dohoda o vydání nemovitosti uzavřená mezi oprávněnou a povinnou osobou podléhá schválení pozemkovým úřadem. Negativní rozhodnutí pozemkového úřadu potvrzené soudem na základě podaného opravného prostředku vede k postupu podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě, kdy o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitostem rozhodne pozemkový úřad. Až v tomto řízení se tedy rozhoduje o existenci či neexistenci hmotněprávních oprávnění osoby oprávněné a hmotněprávních povinnostech osoby povinné, a proto je třeba až toto rozhodnutí o vlastnictví (samozřejmě po vyčerpání opravného prostředku) považovat za rozhodnutí, jež je způsobilé zasáhnout do práv jednotlivce chráněných na ústavní úrovni.

Jelikož řízení ve věci dosud probíhá a vzhledem k výše uvedenému, Ústavní soud ČR má za to, že stěžovatelé mají možnost domáhat se ochrany svých ústavně zaručených práv až v souvislosti s jejich případným neúspěchem v řízení vedeném podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl dle , ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2002

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj