Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 414/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. H., zastoupené Mgr. J. N., advokátem, proti rozhodnutí Státní volební komise o vydání osvědčení o zvolení poslancem M. K. a Ing. P. H., spojené s návrhem na zrušení ust. a části ust. , ve znění pozdějších předpisů,

takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2002 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí Státní volební komise o vydání osvědčení o zvolení poslancem M. K. a Ing. P. H., a současně jí nařídil jednat a vydat osvědčení o zvolení poslancem Mgr. J. H. a Ing. M. T. Požádala, aby věc byla jako naléhavá projednána mimo pořadí.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení celého ust. , o volbách do Parlamentu České republiky, a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ("volební zákon"), a na zrušení části ust. cit. zákona tak, aby jeho znění bylo "V případě, že politická strana, hnutí nebo koalice získala více mandátů, připadnou mandáty kandidátům v pořadí podle počtu získaných přednostních hlasů ....".

Stěžovatelka je toho názoru, že nečinností Státní volební komise, resp. její činností vůči třetím osobám, došlo k zásahu do jejích ústavních práv dle zákona, který je v rozporu s u ČR. V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2002 kandidovala v Olomouckém kraji na 5. místě kandidátky ČSSD. Ve volbách obdržela 5.326 přednostních hlasů, a dle počtu těchto přednostních hlasů se umístila v pořadí druhá na kandidátce. Přesto jí však Státní volební komise nevydala osvědčení o zvolení poslancem, a to s odvoláním na ust. , 5 a 6 volebního zákona. Podstatná část odůvodnění ústavní stížnosti pak obsahuje argumentaci namítající neústavnost těchto ustanovení. Stěžovatelka je toho názoru, že podmínka 7 % přednostních hlasů z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro politickou stranu v rámci volebního kraje, stanovená v volebního zákona, je v rozporu s tohoto zákona, ale též s y ("Ústava") a d ("Listina"), neboť zakotvuje zcela odlišné postupy vůči kandidátům na kandidátce jedné strany a v konečném důsledku vede k diskriminaci kandidátů na jedné kandidátce, kandidátů různých volebních stran i k diskriminaci voličů.

Státní volební komise, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že Ministerstvu vnitra nepřísluší hodnotit soulad volebního zákona s u a u. Pokud jde o stanovení procentní hranice pro relevantnost přednostních hlasů, jedná se o otázku politickou. Poukázala na ust. volebního zákona, upravující podmínky podání návrhu na neplatnost volby kandidáta k Nejvyššímu soudu ČR. K vyjádření přiložila kopii vyjádření místopředsedy Českého statistického úřadu k ústavní stížnosti ze dne 8. 7. 2002, ve kterém je uvedeno, že po prostudování ústavní stížnosti dospěl k závěru, že není zpochybněn postup Českého statistického úřadu při přidělování mandátů a uvedené počty přednostních hlasů pro dotyčné kandidáty souhlasí se zveřejněnými výsledky voleb. Dle jeho názoru stížnost směřuje k celkovému pojetí volebního zákona, což je zcela mimo kompetenci a působnost Českého statistického úřadu ve volbách.

Od Nejvyššího soudu ČR obdržel Ústavní soud dne 24. 6. 2002 kopii návrhu stěžovatelky a dalších 13 navrhovatelů na neplatnost volby kandidátů M. K. a Ing. P.H., s alternativním návrhem předložit Ústavnímu soudu návrh na zrušení specifikovaných ustanovení volebního zákona.

Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Jak zřejmě vyplývá z ust. volebního zákona a z ust. , každý občan zapsaný do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec zvolen, se může obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta. K řízení je věcně příslušný Nejvyšší soud ČR. Takto stěžovatelka též postupovala, jak je uvedeno výše. Teprve poté, co Nejvyšší soud ČR ve věci rozhodne, bude splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, stanovená v zákona. Do té doby je ústavní stížnost nutno pokládat za návrh nepřípustný.

Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatelky na zrušení specifikovaných ustanovení volebního zákona.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený, podle ust. a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu