Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 433/02

Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své rozvodové věci, vedené před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou ( ), kasační usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2002 ( -32) a tvrdil, že posléze zmíněný obecný soud, jako soud odvolací, svým rozhodnutím porušil "ústavní principy České republiky jako právního státu a také stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu" ( d)"; aniž by ústavněprávní aspekty svých tvrzení blíže zdůvodnil, po obsáhlých vývodech v poloze obecného práva stěžovatel posléze navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí odvolacího soudu, jak vpředu jsou označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z rozhodovacích důvodů odvolacího soudu, vyložených v odůvodnění jeho rozhodnutí, se podává, že odvolací soud z podnětu odvolání odpůrkyně zrušil rozsudek soudu I. stupně, jímž manželství účastníků bylo v režimu § 24a) zákona o rodině rozvedeno proto, že v řízení nebyly předloženy zákonem vyžadované smlouvy o vypořádání vzájemných vztahů, jimiž zákon tzv. konsensuální rozvod podmiňuje; stěžovatel totiž obsahově obdobné smlouvy obecnému soudu I. stupně předložil, ty se však podle zjištění obecných soudů vztahovaly k jinému rozvodovému řízení (mezi týmiž manžely - ), které v důsledku zpětvzetí návrhu bylo pravomocně zastaveno (stěžovatel byl tehdy v procesním postavení odpůrce); rozhodovací důvody jsou odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí vyloženy natolik zřetelně a úplně ( ), že jim z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nelze nic vytknout.

Odhlédnuto od toho, že ústavní stížností napadá rozhodnutí, jímž věc pravomocně neskončila [ zákona], stěžovatel přehlíží, že v jejím odůvodnění - jakkoli se stroze odvolává jen na články d, povaha a odůvodnění jeho tvrzení míří nikoli proti protiústavnosti, ale vůči legalitě jím napadeného rozhodnutí a zejména, že takový druh přezkumu se ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu z jeho přezkumu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další); protože tato konstantní judikatura Ústavního soudu je obecně přístupná, pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatele na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám dříve a opakovaně vyloženým cokoli dodávat.

Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. července 2002