Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 346/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného JUDr. Š. V., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.1.2002, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21.3.2001, č.j. -121,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označené rozsudky obecných soudů a ke skutkové a procesní situaci v předmětné věci uvádí, že nejprve Okresní soud v Hradci Králové svým rozsudkem č.j. -89 zamítl žalobu, kterou se Propagační tvorba, družstvo umělecké činnosti a výroby, se sídlem Praha 1, (dříve žalobce) domáhal na stěžovateli zaplacení částky 345.000,-Kč s příslušenstvím. Po odvolání žalobce(dále jen "Propagační tvorba") byl shora uvedený rozsudek odvolacím soudem zrušen a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm okresní soud žalobě Propagační tvorby vyhověl, když toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, stěžovatel a Propagační tvorba uzavřeli dne 26.2.1993 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnictví tiskařského ofsetového zařízení stěžovateli za cenu 1.500.000,-Kč. Kupní cena byla uvedena bez daně z přidané hodnoty ( dále jen "DPH"), neboť , o dani z přidané hodnoty (dále jen "") nabyl účinnosti dnem 1.1.1993, a účastníkům nebylo prý v době uzavření kupní smlouvy známo, zda předmětné smluvní plnění je či není od DPH osvobozeno.

Stěžovatel zaplatil Propagační tvorbě na úhradu kupní ceny částku 500.000,-Kč dne 3.3.1993. Dne 23.6.1993 uzavřel stěžovatel s Komerční bankou a.s. Praha, pobočka Hradec Králové, smlouvu o úvěru na zaplacení dlužné částky s tím, že termín čerpání úvěru byl stanoven do 30.6.1993. Vzhledem k tomu, že podmínkou uvolnění finančních prostředků z úvěru bylo předložení příslušného daňového dokladu - faktury stěžovatelem, a původně vystavená faktura neměla náležitosti dle § 12 zákona č. 588/1998 Sb., stěžovatel požádal prodávajícího o vystavení řádného daňového dokladu. Jeho žádosti bylo vyhověno pod podmínkou, že stěžovatel písemně požádá o prodloužení termínu splatnosti druhé části kupní ceny, která představovala částku 345.000,-Kč, jako DPH ve výši 23% z částky 1.500.000,-Kč. Na základě této písemné žádosti stěžovatele ze dne 29.6.1993, adresované Propagační tvorbě, teprve Komerční banka poskytla finanční prostředky z úvěru.

Podle přesvědčení stěžovatele postupem obou shora označených soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované v d (dále jen ""), ke kterému údajně došlo tím, že označené soudy se nezabývaly otázkou okolností, za nichž byl učiněn sporný právní úkon, tj. vyhotovení písemné žádosti stěžovatele ze dne 29.6.1993.

Stěžovatel tvrdí, že od počátku jednání o prodeji zařízení považoval cenu 1.500.000,-Kč za konečnou, a vyšší částku nebyl ochoten akceptovat, proto vystavení daňového dokladu prodávajícím na částku, představující DPH ve výši 23% z částky 1.500.000,-Kč, považuje za ryze účelové jednání.

Svoji písemnou žádost ze dne 29. 6.1993 o prodloužení termínu splatnosti druhé části kupní ceny stěžovatel považuje v tomto smyslu za akt učiněný pod nátlakem, když tento právní úkon prý trpí vadou vůle, a je tudíž neplatný, ve smyslu . Jednání Propagační tvorby (prodávajícího) považuje stěžovatel za zneužití jeho postavení, když na svoji obranu uvádí, že v předmětné době byl mladým začínajícím podnikatelem, pro kterého by neposkytnutí úvěru bankou mělo zcela fatální důsledky, což prý bylo Propagační tvorbě velmi dobře známo. Mimo tuto skutečnost se prý soudy měly rovněž zabývat otázkou porušení povinností Propagační tvorby ve vztahu k při vystavování příslušného daňového dokladu.

Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21.3.2001 se zjišťuje, že žalobě Propagační tvorby, družstva umělecké činnosti a výroby (žalobce) proti stěžovateli o zaplacení částky 345.000,-Kč s příslušenstvím bylo zcela vyhověno s tím, že stěžovateli bylo uloženo zaplatit žalobci částku 345.000,-Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 1.101993 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Soud prvního stupně ve věci rozhodoval celkem dvakrát. Jeho první rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu zrušeno pro nepřezkoumatelnost ( , odst. 2 písm. a/ ), a to z důvodu nedodržení zásady uvedené v (dále jen "").

Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku okresního soudu, nalézací soud vedl dokazování zejména s ohledem na skutková zjištění týkající se okolností uzavření kupní smlouvy, zvláště se zřetelem na vědomost účastníků kupní smlouvy o účtování sjednané kupní ceny ve výši 1.500.000,-Kč ve smyslu

Po zrušení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím se okresní soud soustředil na hodnocení všech, zejména pak listinných důkazů. Konkrétně se jednalo o dopis Propagační tvorby stěžovateli ze dne 28.6.1993, ze kterého vyplývá, že Propagační tvorba zjišťovala podmínky účtování DPH u příslušného finančního úřadu a stěžovateli sdělila, že vedle kupní ceny je povinna vyúčtovat i DPH, a dále telefaxové sdělení stěžovatele ze dne 29.6.1993, který v reakci na výše uvedenou výzvu k zaplacení DPH žádal o prodloužení termínu splatnosti druhé splátky kupní ceny s tím , že mu chybí finanční obnos na zaplacení daně ve výši 345.000,-Kč, když je zřejmé, že stěžovatel uvažoval s celkovou cenou prodaného zařízení ve výši 1.845.000,-Kč. Stěžovatel v uvedeném přípise Propagační tvorbě žádal, aby mohl zaplatit kupní cenu ve dvou splátkách tak, aby druhá splátka (345.000,-Kč) mohla být zaplacena do 30.9.1993.

Z výše uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že stěžovatel si byl vědom své povinnosti zaplatit vedle sjednané kupní ceny i DPH ve výši 345.000,-Kč, když tato vědomost stěžovatele vyplývá i z dalšího návrhu stěžovatele, ve kterém sám Propagační tvorbě navrhl uhrazení požadované částky do 30.9.1993.

Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové potvrdil a uvedl, že v řízení postupoval dle příslušných ustanovení ve znění platném po 1.1.2001, za účinnosti novely provedené , protože odvoláním napadený rozsudek byl vyhlášen po 1.1.2001 ( dle části dvanácté, hlavy I. bodu 15 ).

Předmětem řízení bylo vyřešení otázky, jak konstatoval odvolací soud, zda se účastníci dohodli tak, že vedle ceny zboží ve výši 1.500.000,-Kč, zaplatí stěžovatel i DPH.

Krajský soud poukázal v odůvodnění napadeného rozsudku na § 2 odst. 1, § 261 odst. 1 obchodního zákoníku s tím, že jde o právní vztah mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, který podléhá režimu obchodního zákoníku. Platnost kupní smlouvy sice není podmíněna písemnou formou, jestliže však bylo součástí předmětné písemné smlouvy (dle č. 7 smlouvy) ujednání, že její obsah může být měněn pouze písemně, je nutno dát přednost znění smlouvy( obchodního zákoníku). Odvolací soud proto vycházel z nutnosti písemného projevu vůle účastníků právního vztahu, když dle jeho názoru nebylo právně významné, zda písemný projev vůle účastníků je na jedné a téžeě.

Listinné důkazy shora uvedené hodnotil krajský soud tak, že dopis Propagační tvorby ze dne 27.6.1993 z hlediska jeho obsahu označil za návrh změny smlouvy ve výši dohodnuté ceny (navýšení ceny movité věci o částku 345.000,-Kč za DPH), telefaxové podání stěžovatele ze dne 29.6.1993 pak odvolací soud posoudil jako akceptaci předmětné změny kupní smlouvy. Rovněž z tohoto podání, dovozuje dále odvolací soud, je jasně patrný projev vůle stěžovatele, směřující k jeho bezvýhradnému souhlasu s navýšením kupní ceny, když v další částí podání bylo pojednáno již jen o odkladu lhůty zaplacení částky 345.000,-Kč v termínu do 30.9.1993.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že obecné soudy porušily v pravomocně skončeném řízení jeho právo na spravedlivý proces (y) tím, že neposoudily telefaxové podání stěžovatele ze dne 29.6.1993 jako právní úkon neplatný, neboť jej stěžovatel údajně učinil pod nátlakem, vyvolaným vědomým jednáním Propagační tvorby, když současně obecné soudy zcela pominuly porušení povinnosti Propagační tvorby při vystavování daňového dokladu prodávaného zařízení, ve vztahu k ustanovení

K výše uvedeným tvrzením stěžovatele je nejprve nutno konstatovat, že v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR není Ústavní soud součástí soustavy obecných soudů a z tohoto důvodu nepřehodnocuje dokazování jimi prováděné, pokud při hodnocení důkazů nedošlo k porušeníy ČR, ústavních zákonů čiy. Obecné soudy jsou ve své rozhodovací činnosti nezávislé. Tato nezávislost a nestrannost v rozhodování a současně i v hodnocení jimi provedených důkazů je garantována jaku ČR, tak iu a tvoří jeden ze základních pilířů demokratického a právního státu.

Ústavnímu soudu ČR nepřísluší zasahovat do takové činnosti soudů, pokud v průběhu řízení nedošlo k porušení procesních práv stěžovatele. Ústavní soud respektoval shora uvedený princip i v projednávané věci, a zabýval se proto dále jen otázkou, zda obecné soudy v dané právní věci postupovaly v souladu s ustanovením , tedy, zda hodnotily veškeré jimi provedené důkazy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, a zda z nich vyvodily odpovídající závěry, jež našly svůj odraz v napadených rozhodnutích ( ).

Nejprve je nutno konstatovat, že obecné soudy správně dospěly k závěru, že předmětem dokazování bude prokázání skutečnosti, zda smluvní strany se dohodly tak, že mimo ceny zboží ve výši 1.500.000,-Kč zaplatí stěžovatel i příslušnou DPH.

K této otázce byla vyslechnuta řada svědků, kteří byli přítomni přímo při uzavření kupní smlouvy, či při jednání jí předcházejícím. Z výpovědí těchto svědků dospěly obecné soudy k závěru ( který ostatně nezpochybnil ani stěžovatel), že v době uzavření předmětné kupní smlouvy nebylo účastníkům vůbec jasné, co je DPH a hlavně jakým způsobem je nutno jí účtovat. Z tohoto důvodu byl problém DPH při jednání o kupní ceně zboží ponechán stranou, až na dobu po ujasnění dané problematiky.

Po ujasnění věci vyzvala Propagační tvorba písemně stěžovatele k doplacení příslušné částky DPH. Stěžovatel návrh rovněž písemně akceptoval, když současně požádal o prodloužení termínu splatnosti této částky.

Telefaxové podání stěžovatele ze dne 29.6.1993 posoudily oba soudy shodně jako jasný a srozumitelný projev vůle stěžovatele, neodporující zákonu (a obsahu smlouvy), směřující ke změně smluvního ujednání v otázce celkové výše smluvního plnění.

Vzhledem k tomu, že hodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech dle (obsah a smysl návrhu změny kupní smlouvy a jeho přijetí se nedostaly do rozporu s ostatními provedenými důkazy, tj. výpověďmi svědků) vylučovalo možnost právního závěru, že by telefaxové podání stěžovatele ze dne 29.6.1993, jako právní úkon by vykazovalo vadu vůle dle , když o jeho projevu bylo zmiňováno již dříve, nebyly obecné soudy povinny k možnosti absolutní neplatnosti označeného právního úkonu přihlížet z úřední povinnosti.

Jak vyplývá z odůvodnění obou ústavní stížností napadených rozsudků, obecné soudy provedly veškeré důkazy, které byly nezbytné k dostatečnému zjištění skutkového stavu projednávané věci, a ani v tomto směru Ústavní soud nezjistil pochybení, jež by odůvodňovalo tvrzení stěžovatele o porušení y.

Ze všech shora uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu

V Brně dne 16.července 2002