Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 191/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. V. M., advokátem, proti sdělením obvinění Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, ze dne 6. 3. 1997, čj. ČVS: KVV-44/20-97, ze dne 18. 6. 1997, čj. ČVS:KVV-44/20-97, ze dne 7. 11. 1997, čj. ČVS:KVV-44/20-97, ze dne 16. 3. 1998, čj. ČVS:KVV-44/20-97, ze dne 21. 12. 1998, čj. ČVS:KVV-290/20-98,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané proti shora uvedeným sdělením Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, stěžovatel uvádí, že v jeho věci by mělo být postupováno již podle novelizovaného trestního řádu, což vyplývá z čl. II odst. 2 novely. Napadená sdělení obvinění navíc od samého začátku postrádají podstatné náležitosti nutné pro vedení řádného zákonného procesu podle d a později byla spojena i se skutečným zásahem do základních práv a svobod uvalením nezákonné vazby. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto, aby Ústavní soud napadená obvinění zrušil.

Ze spisu Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. VI VZv 3/2000 Ústavní soud zjistil, že shora uvedenými sděleními Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, bylo stěžovateli sděleno, že je stíhán jako obviněný z důvodů, v jednotlivých obviněních blíže uvedených. Přípisem Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 1. 2002 bylo stěžovateli posléze sděleno, že všechna podání obvinění stěžovatele směřující proti vneseným obviněním jsou neopodstatněná.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu, ve znění před novelou, nasvědčují-li zjištěné skutečnost tomu, že byl spáchán trestný čin a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 nebo § 159a odst. 1. V citovaném ustanovení jsou dále vymezeny podmínky, jejichž splnění k zahájení trestního stíhání je nezbytné. Vznesení obvinění bylo v konstantní judikatuře Ústavního soudu vykládáno tak, že ze strany orgánu činného v trestním řízení nepředstavuje samo o sobě zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, - šlo o opatření, proti kterému nebyla přípustná stížnost -, splnění všech zákonných podmínek uvedených v citovaných ustanoveních bylo však chápáno jako předpoklad, bez něhož nebylo možno provést některé právní úkony, kupř. vzetí do vazby apod. Jak i Ústavní soud zjišťuje z obsahu již konstatovaného spisu, všechna uvedená obvinění stěžovatele vykazovala náležitosti požadované citovaným ustanovením, takže trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno v souladu se zákonem. To, že stěžovatel v průběhu řízení byl vzat do vazby, není předmětem tohoto řízení, neboť stěžovateli jde ve skutečnosti pouze o to, aby zpětným zrušením napadených obvinění byl vytvořen fiktivní stav, že k zahájení jeho trestního stíhání doposud nedošlo a dovolává se v tomto smyslu i aplikace čl. II odst. 2 novely provedené Smysl posléze uvedeného ustanovení je právě opačný, než jak usuzuje stěžovatel, což mu bylo dostatečně vysvětleno již v konstatovaném přípise Vrchního státního zastupitelství v Praze, kteréžto sdělení stěžovatel sice napadá, nicméně v konečném návrhu se o něm již nezmiňuje.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. července 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu