Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 391/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) L. H. a 2) MUDr. A.H., oba právně zastoupeni JUDr. Z. J., proti výzvě a rozhodnutí č. 44/02 Městského úřadu v Bučovicích, stavebního úřadu ze dne 3. 4. 2002, č. j. 3516/01/výst/NO, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 14. 6. 2002, se stěžovatelé domáhali zrušení výzvy a rozhodnutí č. 44/02 Městského úřadu v Bučovicích, stavebního úřadu ze dne 3. 4. 2002, č. j. 3516/01/výst/NO, a to pro porušení , , , a odst. 2 d.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcí samou, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro ni , ve znění pozdějších předpisů.

Napadenými výzvou a rozhodnutím č. 44/02 ze dne 3. 4. 2002, č. j. 3516/01/výst/NO, Městský úřad v Bučovicích, stavební úřad oznámil zahájení řízení podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění nepovolených staveb - stavební úpravy části střešní konstrukce rodinného domu č. p. 5 a střešní konstrukce hospodářské části rodinného domu č. p. 5 na p. č. 11/2, 21/2, vše v k. ú. M., dále ve výroku I. tohoto rozhodnutí vyzval stavební úřad stěžovatele, aby nejpozději do 30. 9. 2002 předložili uvedenému stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení těchto staveb, a to v případě, že mají zájem na dodatečném povolení výše uvedených staveb, a dále ve výroku II., rozhodl podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, o přerušení řízení o odstranění stavby do doby podání úplné žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby, nejpozději však do 30. 9. 2002.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že v souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů, se stavební povolení ani ohlášení nevyžaduje u udržovacích prací, u nichž není předepsáno ohlášení podle cit. předpisu. Na tuto skutečnost stěžovatelé příslušný stavební úřad upozornili, a poukázali na ust. vyhl. č. , kde oprava a udržovací práce na střešní krytině jsou vyjmuty z ohlašování a stavebního řízení. Přes toto upozornění však stavební úřad napadené výzvu a rozhodnutí v dané věci vydal. Do dnešního dne, uvádí dále stěžovatelé, nebylo navíc vůbec provedeno ohledání na místě samém.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že podmínkou podání ústavní stížnosti podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, je vyčerpání všech procesních předpisů, které zákon k ochraně práva poskytuje.

V dané situaci, resp. v daném stadiu řízení, však zákon stěžovatelům poskytuje celou řadu možností a prostředků k ochraně jejich práv, ať již bude po přerušení řízení dále pokračovat řízení o odstranění stavby, nebo bude zahájeno řízení o dodatečné povolení stavby, přičemž volba jedné z uvedených možností je plně v dispozici samotných stěžovatelů.

Podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

S ohledem na výše uvedené byl návrh stěžovatelů shledán Ústavním soudem jako návrh nepřípustný, neboť stěžovatelé doposud v řízení neprošli všemi stadii a nevyčerpali tak všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.

V souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků nepřípustný návrh, nestanoví-li zákon jinak (aplikace ust. cit. zák. v projednávané věci nepřichází v úvahu), usnesením odmítne.

Na základě výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 1. července 2002