Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 312/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o návrhu J. H., zastoupeného JUDr. I. H., na odklad vykonatelnosti peněžitého trestu" uloženého rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, č.j. -646, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, č.j. -681, ta k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem uznal Okresní soud v Benešově navrhovatele vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 trestního zákona. Za uvedenou trestnou činnost byl navrhovatel mimo jiné odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 000,- Kč, a pro případ nezaplacení byl stanoven nahradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců.

V záhlaví citovaném usnesení Krajský soud v Praze rozsudek Okresního soudu v Benešově potvrdil. Zrušil pouze výrok, jímž byla podle § 59 odst. 2 trestního zákona stěžovateli uložena povinnost nahradit během zkušební doby škodu subjektům z části blíže neurčeným a z části těm, u nichž vzniklá škoda přímo nevyplývá z trestné činnosti stěžovatele. Toto omezení vyjádřil tak, že se stěžovateli ukládá podle jeho sil nahradit způsobenou škodu firmě E. D. jako zástupci firmy URW.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že peněžitý trest měl zaplatit ve dvou splátkách. První splátku se mu prý podařilo zaplatit "díky tomu, že se zadlužil". Druhou splátku peněžitého trestu však nemá z čeho zaplatit. V dané lhůtě se mu nepodařilo peníze obstarat a bude muset nastoupit výkon náhradního trestu. Zaplacení peněžitého trestu - jak stěžovatel uvádí - sice není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, ale nesporně bude mít negativní vliv na něj i na jeho rodinu; soudy mu totiž uložily vysoký peněžitý trest, aniž by prý byly zkoumaly jeho majetkové a výdělkové poměry.

Stěžovatel proto navrhl - ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu - aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí do doby než bude ve věci rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR, ke kterému prý podal dovolání.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ve smyslu ustanovení y ČR ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví ( y). Z ustanovení , o Ústavním soudu, plyne, že ústavní stížnost může fyzická nebo právnická osoba podat pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y .

S ohledem na ustanovení (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v oblasti ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Ústavní soud může napadené rozhodnutí jen zrušit nebo ústavní stížnost zamítnout. O odkložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí není Ústavní soud oprávněn rozhodovat samostatným rozhodnutím, leč pouze v souladu s ustanovením . Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí má akcesorickou povahu a lze jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností (srovnej např. Filip, Holländer, Šimíček: , komentář 1. vydání Praha, C.H.Beck 2001, str. 372). Dovolává-li se stěžovatel postupu podle citovaného zákona, nezbývá než konstatovat, že - vzhledem k uvedeným důvodům - situace předpokládaná tímto ustanovení v souzené věci nenastala.

Proto Ústavní soud návrh odmítl, neboť k jeho projednání není příslušný [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj