Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 295/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. července 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky F., spol. s r. o., zastoupené JUDr. I. D., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. února 2002, čj. -31, rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne

15. října 1999, čj. 5158-0101-01/99, a rozhodnutí Celního úřadu Brno II ze dne

17. května 1999, čj. TR 418/98/10-PV/1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojila stěžovatelka ve své celní věci proti rozsudku Krajského soudu v Brně (ze dne 14. února 2002 - -31) a jemu předcházejícím celním rozhodnutím (rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne

15. října 1999 - 5158-0101-01/99 a Celního úřadu Brno II ze dne 17. května 1999 -

TR 418/98/10-PV/1) a tvrdila, že rozhodnutím označeného obecného soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (d,

y ČR).

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně, jak je vpředu označeno, ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím Celního ředitelství v Brně, bylo stěžovatelce vyměřeno clo a daň z přidané hodnoty v úhrnné výši 141.939,- Kč za zboží (osobní automobil zn. Nissan Sunny Touring), propuštěného rozhodnutím (deklarací) Celního úřadu Brno II ze dne 26. ledna 1996 (5016221600006-4) do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla. V daném případě bylo zboží v režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla 27 měsíců (od 26. 1. 1996 až 17. 3. 1998), za které byly dávky vypočteny.

Proti potvrzujícímu rozhodnutí Celního ředitelství v Brně podala stěžovatelka správní žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Brně zamítnuta.

Stěžovatelka odůvodnila v ústavní stížnosti porušení svých ústavně zaručených práv (svobod) tak, že obecný soud měl při vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí vycházet z toho, že v době jeho vydání probíhá u tohoto soudu pod sp. zn. soudní řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne 2. 12. 1998

(5333-0101-01/98/3), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Brno II ze dne 30. září 1998 (TR 418/98/3-přez.), kterým bylo podle § 55b odst. 6 zákona o správě daní a poplatků změněno rozhodnutí Celního úřadu Brno - Přízřenice, vydané na písemném celním prohlášení č. 50162216-00006-4 ze dne 26. ledna 1996, kterým bylo stěžovateli propuštěno zboží do navrženého celního režimu dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla a daně z přidané hodnoty. Stěžovatelka tvrdila, že právní důvod, na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí Celního úřadu Brno II ze dne

17. května 1999 (TR 418/98/10-PV/1) odpadl, a že v dané věci jde především o překážku věci zahájené či pravomocně rozsouzené. Stěžovatelka dále odmítla názor obecného soudu, že je bez významu, zda celní dohled trvá, neboť jde nad rámec ustanovení § 131 celního zákona. Jestliže celní orgán doměřuje clo a daň z přidané hodnoty po skončení celního dohledu, jde

o nezákonné rozhodnutí.

Stěžovatelka proto navrhla zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, Celního ředitelství v Brně a Celního úřadu Brno II, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžejní tvrzení stěžovatelky bylo, že ve věci šlo o překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) či věci zahájené (litispedence). Tyto překážky byly tvrzeny v souvislosti s nařízením přezkoumávání rozhodnutí ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona o správě daní a poplatků). Stěžovatelka však přehlíží, že tento mimořádný opravný (dozorčí) prostředek umožňuje vydání nového meritorního rozhodnutí a že jeho použití je nepřípustné jen vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem; řízení o mimořádném opravném prostředku nelze také zahájit vůči rozhodnutí v případě zahájení přezkumného řízení u soudu ( zákona o správě daní a poplatků). Ve věci posuzované ústavní stížnosti nejde ani o jeden z uvedených případů, a proto nebylo toto tvrzení stěžovatelky shledáno důvodným.

Ostatně stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti povětšinou opakuje svá tvrzení, jež již uplatnila ve své správní žalobě a s nimiž se příslušný obecný soud (Krajský soud v Brně) zákonem odpovídajícím způsobem vypořádal a na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci zaujal právní názor, který má v těchto skutkových zjištěních oporu

( ); pod aspektem ústavnosti (y ČR) nelze proto obecnému soudu (Krajskému soudu v Brně) nic vytknout.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není běžnou instancí v systému obecného soudnictví a již proto mu nepřísluší zasahovat do rozhodovací činnosti orgánu veřejné moci jinak, než za splnění zvláštních podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), které v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.

Obdobně nedůvodné bylo shledáno i tvrzení, že právní důvod, na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí Celního úřadu Brno II ze dne 17. května 1999 (TR 418/98/10-PV/1), odpadl, neboť toto rozhodnutí nikterak dotčeno nebylo a ostatně i s tvrzeními stěžovatelky stran nedostatečného skutkového základu, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, se obecný soud v ústavní stížnosti napadeném rozhodnutí postačujícím způsobem vypořádal.

Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutím Krajského soudu v Brně, Finančního ředitelství Brno a Celního úřadu Brno II, jak jsou vpředu označena, posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je dána jednak povahou vývodů ústavní stížnosti, jednak konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. července 2002