Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
42344.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 219/02
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky L. P., zastoupené JUDr. J. H., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, čj. 11 Co 1016/2001 -124,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka podala dne 10. 4. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, čj. 11 Co 1016/2001 -124, kterým bylo změněno v odstavcích II až IV výroku usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 8. 2001, čj. 9 C 35/99 -111. Navrhovatelka tvrdila, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jejích základních práv daných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Bruntále, sp.zn.9 C 35/99 a z něj zjistil, že dne 12. 3. 1999 podala navrhovatelka (tehdy pod jménem L.V.) návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů. Dne 31.8.2001 Okresní soud v Bruntále usnesením, čj. 9 C 35/99 -112, schválil smír uzavřený účastníky stran zaniklého společného jmění. Součástí rozhodnutí byly i výroky, podle kterých
1. žalobkyně se neosvobozuje od soudních poplatků (bod II. usnesení),
2. žalobkyně je povinna zaplatit na soudním poplatku 40.860,- Kč do tří dnů po právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Bruntále (bod III. usnesení) a
3. žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení České republice na účet Okresního soudu v Bruntále 2.709,- Kč do tří dnů po právní moci usnesení (bod IV. usnesení)..
Žalobkyně (ústavní stěžovatelka) napadla uvedené výroky II, III a IV tohoto usnesení odvoláním. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 12. 2001, čj. 11 Co 1016/2001 -124, změnil napadená usnesení soudu I. stupně tak, že
1. přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny,
2. stanovil její povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku 20.430,- Kč do tří dnů po právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Bruntále a
3. stanovil její povinnost zaplatit České republice na nákladech znalečného 1.354,30 Kč do tří dnů po právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Bruntále.
Rozhodnutí odůvodnil tím, že při rozhodování přihlédl k tomu, že žalobkyně je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem dětem a její příjem za poslední tři měsíce dosáhl 7.724,- Kč. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyni byla vyplacena částka 400.000,- Kč na úplné vyrovnání podílu z vypořádání společného jmění před uzavřením smíru.
Uvedené usnesení Krajského osudu napadla navrhovatelka včas ústavní stížností, postrádající jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, v níž namítala, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích základních práv daných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listin y. Rozhodnutím soudu mělo podle navrhovatelky dojít k umenšení jejího majetku a znevýhodnění jedné strany sporu.
Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 24. 5. 2002 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 , čl. 90 Ústav y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listin y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatelka se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Zcela přitom opomenula, že podle čl. 83 Ústav y je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti a že rozhoduje podle čl. 87 Ústav y. Navrhovatelka namítá především porušení čl. 11 odst. 1 Listin y, který stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Z ústavní stížností není zřejmé, jak mělo být do uvedeného základního práva postupem Krajského soudu zasaženo. Umenšení majetku navrhovatelky, jak je uvedeno v ústavní stížnosti, za takový zásah považovat nelze, neboť podle přesvědčení Ústavního soudu Krajský soud v Ostravě v souzené věci rozhodl v souladu s ustanoveními § 138 občanského soudního řádu a tedy ústavně konformním způsobem. Osvobození od soudních poplatků záleží na úvaze předsedy senátu a není-li tato úvaha ve zjevném rozporu s principy spravedlivého procesu, není Ústavní soud oprávněn do takových úvah zasahovat. Uvedený rozpor s principy spravedlivého procesu Ústavní soud neshledal, když Krajský soud své úvahy přesvědčivě odůvodnil. Pokud navrhovatelka namítá zasažení do základního práva daného čl. 36 Listin y, jedná se právě o právo na spravedlivý proces. Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatelce nebylo bráněno, aby se obrátila se svou věcí na nezávislý a nestranný soud. Soud se věcí zabýval a schválil stranami navrhovaný smír. O nákladech řízení rozhodl v intencích příslušných ustanovení občanského osudního řádu, své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil. Postupoval tedy ústavně konformním způsobem a Ústavní soud neshledal v jeho postupu namítané porušení základního práva navrhovatelky.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, čj. 11 Co 1016/2001 -124, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatelky, daných jí ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústav y a nezbylo mu, než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu