Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 219/02

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky L. P., zastoupené JUDr. J. H., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, čj. -124,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala dne 10. 4. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, čj. -124, kterým bylo změněno v odstavcích II až IV výroku usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 8. 2001, čj. -111. Navrhovatelka tvrdila, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jejích základních práv daných a d (dále jen " ").

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Bruntále, a z něj zjistil, že dne 12. 3. 1999 podala navrhovatelka (tehdy pod jménem L.V.) návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů. Dne 31.8.2001 Okresní soud v Bruntále usnesením, čj. -112, schválil smír uzavřený účastníky stran zaniklého společného jmění. Součástí rozhodnutí byly i výroky, podle kterých

1. žalobkyně se neosvobozuje od soudních poplatků (bod II. usnesení),

2. žalobkyně je povinna zaplatit na soudním poplatku 40.860,- Kč do tří dnů po právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Bruntále (bod III. usnesení) a

3. žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení České republice na účet Okresního soudu v Bruntále 2.709,- Kč do tří dnů po právní moci usnesení (bod IV. usnesení)..

Žalobkyně (ústavní stěžovatelka) napadla uvedené výroky II, III a IV tohoto usnesení odvoláním. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 12. 2001, čj. -124, změnil napadená usnesení soudu I. stupně tak, že

1. přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny,

2. stanovil její povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku 20.430,- Kč do tří dnů po právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Bruntále a

3. stanovil její povinnost zaplatit České republice na nákladech znalečného 1.354,30 Kč do tří dnů po právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Bruntále.

Rozhodnutí odůvodnil tím, že při rozhodování přihlédl k tomu, že žalobkyně je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem dětem a její příjem za poslední tři měsíce dosáhl 7.724,- Kč. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyni byla vyplacena částka 400.000,- Kč na úplné vyrovnání podílu z vypořádání společného jmění před uzavřením smíru.

Uvedené usnesení Krajského osudu napadla navrhovatelka včas ústavní stížností, postrádající jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, v níž namítala, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích základních práv daných a y. Rozhodnutím soudu mělo podle navrhovatelky dojít k umenšení jejího majetku a znevýhodnění jedné strany sporu.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 24. 5. 2002 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatelka se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Zcela přitom opomenula, že podle y je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti a že rozhoduje podle y. Navrhovatelka namítá především porušení y, který stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Z ústavní stížností není zřejmé, jak mělo být do uvedeného základního práva postupem Krajského soudu zasaženo. Umenšení majetku navrhovatelky, jak je uvedeno v ústavní stížnosti, za takový zásah považovat nelze, neboť podle přesvědčení Ústavního soudu Krajský soud v Ostravě v souzené věci rozhodl v souladu s ustanoveními a tedy ústavně konformním způsobem. Osvobození od soudních poplatků záleží na úvaze předsedy senátu a není-li tato úvaha ve zjevném rozporu s principy spravedlivého procesu, není Ústavní soud oprávněn do takových úvah zasahovat. Uvedený rozpor s principy spravedlivého procesu Ústavní soud neshledal, když Krajský soud své úvahy přesvědčivě odůvodnil. Pokud navrhovatelka namítá zasažení do základního práva daného y, jedná se právě o právo na spravedlivý proces. Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatelce nebylo bráněno, aby se obrátila se svou věcí na nezávislý a nestranný soud. Soud se věcí zabýval a schválil stranami navrhovaný smír. O nákladech řízení rozhodl v intencích příslušných ustanovení občanského osudního řádu, své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil. Postupoval tedy ústavně konformním způsobem a Ústavní soud neshledal v jeho postupu namítané porušení základního práva navrhovatelky.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, čj. -124, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatelky, daných jí ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y a nezbylo mu, než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu