Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 440/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti A. P., a. s., zastoupené JUDr. L. Z., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2000, sp. zn. a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 10. 1999, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2002 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Okresního soudu v Bruntále byl na základě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 1996, sp. zn. , nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné (nyní stěžovatelky) u peněžníhou. Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání stěžovatelky tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel přitom ze skutečnosti, že ačkoliv podle exekučního titulu byl zavázán jiný subjekt, tj. A. P. státní podnik, byl v řízení prokázán přechod povinnosti z tohoto subjektu na povinnou (stěžovatelku).

Stěžovatelka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení Nejvyšší soud ČR však dovolání napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že o rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 1996, sp. zn. , (exekučním titulu) se dozvěděla teprve v souvislosti se zahájeným řízením o výkon rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 28. 8. 1999, sp. zn. , odvolací řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, neboť podle odvolacího soudu ztratil původní účastník řízení procesní způsobilost a odvolatelka (nyní stěžovatelka) k výzvě soudu nepředložila žádný doklad, který by prokazoval přechod žalované pohledávky na odvolatelku (stěžovatelku).

S ohledem na to stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatuje, že nebyla v řízení o zaplacení předmětné pohledávky soudem obeslána a neměla možnost se k předmětné věci z hmotněprávního hlediska vyjádřit. V takovém postupu spatřuje porušení d, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Bez ohledu na to, že výše uvedená argumentace se týká rozhodnutí vydaných v předcházejícím nalézacím řízení, která nebyla předmětnou ústavní stížností napadena, byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout z formálních důvodů.

Vzhledem k tomu, že dovolání podané stěžovatelkou bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, pak ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2000, sp. zn. .

Toto rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce dne 19. 7. 2000.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), tj. v tomto případě dnem 19. 7. 2000. Ústavní stížnost však byla podána k Ústavnímu soudu (předána k poštovní přepravě) až dne 28. 6. 2002. Z toho vyplývá, že lhůta k podání ústavní stížnosti dodržena nebyla.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2002

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj