Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 80/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. L., zastoupeného Mgr. V. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 1999, č.j. -481, a proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 12. 1998, č.j. -441, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, kterými došlo k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a namítá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ , odst. 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2001, č.j. - 547, bylo Ústavním soudem zjištěno, že proti ústavní stížností napadanému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR zčásti shledáno nepřípustným, a tudíž nebylo podrobeno přezkumu dovolacím soudem, a zčásti bylo shledáno přípustným, avšak bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Z dokladů o doručení, které si Ústavní soud vyžádal, bylo dále zjištěno, že ústavní stížností napadený rozsudek krajského soudu byl právnímu zástupci stěžovatele doručen 20. 9. 1999 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který ovšem nebyl petitem ústavní stížnosti napaden, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen 27. 11. 2001.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavní soud konstatuje, že v části, ve které nebyl rozsudek krajského soudu napadený ústavní stížností podroben přezkumu dovolacím soudem, jde s ohledem na uvedené datum doručení rozsudku odvolacího soudu o ústavní stížnost podanou zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem. Ve zbylé části, ve které byl rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející řízení podrobeno přezkumu Nejvyšším soudem ČR, jde o ústavní stížnost, kterou nebylo napadeno rozhodnutí o posledním přípustném opravném prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatele v předmětné věci poskytuje. Rozhodnutí dovolacího soudu, které v této věci bylo ve zbylé části merita věci posledním přípustným opravným prostředkem, totiž nebylo do dnešního dne napadeno u Ústavního soudu, a to ani v nyní posuzované ústavní stížnosti, kde petitem je napadeno toliko rozhodnutí okresního a krajského soudu a ani v jiné ústavní stížnosti. Lhůta k napadení rozhodnutí dovolacího soudu však již zjevně uplynula, neboť rozhodnutí dovolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno 27. 11. 2001.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle a e) jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem a jako návrh nepřípustný.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. 6. 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu