Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 319/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti předsedy senátu Krajského soudu v Plzni, JUDr. P. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2002, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 27. června 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 20. května 2002 ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2002 (), kterým v bodě I. podle § 149 odst. 1 písm. b) a odst. 3 tr. ř. bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2002 (), v trestní věci obviněných V. Š., R. Š., E. I., M. P., J. Č., V. H., ve výroku v bodě I., jímž byla věc obviněných podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření a kdy Krajskému soudu v Plzni bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

V odůvodnění ústavní stížnosti poukázal předseda senátu Krajského soudu v Plzni na to, že záznamy o provedeném odposlechu obsažené ve zvláštní příloze č. 1 jsou v tomto trestním řízení procesně nepoužitelné a jejich zařazení do procesního spisu (byť ve formě přílohy) je nejenom nezákonné, ale i ústavně zcela nepřípustné. Zdůraznil, že orgány přípravného řízení jsou povinny do procesního spisu zařazovat pouze ty důkazy, jejichž provedení před soudem z procesního hlediska obstojí a také rozpor s obsahem d, dle kterého nikdo nesmí být stíhán "jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon" a s odkazem na nález Ústavního soudu (

) tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí podstatnými vadami; navrhl proto, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní soud (tak jak mu to ukládá ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) se nejprve zabýval otázkou, zda ústavní stížnost byla podána osobou k tomu oprávněnou a v tomto směru dospěl k závěru, že předsedu senátu Krajského soudu v Plzni za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti považovat nelze.

Podle zákona, jenž je tím zákonem, který má na mysli y ČR, může návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává. Aktivní legitimaci k zahájení řízení o ústavní stížnosti zákon upravuje pro řízení o ústavní stížnosti tak, že podat ústavní stížnost je oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené právo nebo svoboda. Ústavní stížnost tak představuje specifický procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených práv a svobod fyzických a právnických osob. Vždy tedy musí jít o porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody, a to na straně toho, kdo ústavní stížnost podává. Tak tomu však v případě předsedy senátu soudu není, neboť jako představitele státního orgánu jej za osobu fyzickou nebo právnickou, ve smyslu ustanovení

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona, považovat nelze.

Vyjádřeno jinak, definičním znakem podmínek pro podání ústavní stížnosti [ písm. d)y ČR, jakož i zákona] je - mimo jiné - zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Předseda senátu obecného soudu, jako nositel státní moci, však z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod (k tomu srov. závěry pléna Ústavního soudu ve stanovisku ).

Pokud stěžovatel opřel svůj návrh o ustanovení y ČR a zákona, Ústavní soud se tímto návrhem nezabýval, neboť návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [ písm. a)y ČR] stěžovatel nepodal.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost, aniž byly posuzovány její argumenty věcné, odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. června 2002