Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 229/01

Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele J., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 8. 2. 2001, č. j. O-194/803/2000, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 12. 4. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 8. 2. 2001, č. j. O-194/803/2000, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Novém Jičíně ze dne 24. 10. 2000, č. j. 11-OR-59B/2000, vydaném ve věci opravy chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 5 zákona č. 344/92 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že stížnost se týká nemovitosti občanské vybavenosti na pozemku a pozemků v obci a k. ú. H., zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v N. Podle názoru stěžovatele účastník řízení - Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Opavě - rozhodoval v rozporu se zákonem, neboť správnímu orgánu nepřísluší rozhodovat o platnosti smluv, a postupem odvolacího orgánu byl porušen d (dále jen ""), když stěžovatel na základě rozhodnutí správního orgánu nemá prakticky žádnou možnost disponovat se svým majetkem a užívat své vlastnictví, neboť není zapsán v příslušné evidenci jako vlastník.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Z vyjádření účastníka řízení - Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě - ze dne 9. 1. 2002 vyplývá, že stěžovatel nevyužil svého práva podat ve lhůtě k tomu určené návrh na zahájení "přezkumného řízení" podle části páté hlavy druhé ustanovení a násl. . Podal pouze podnět k přezkoumání rozhodnutí tohoto inspektorátu mimo odvolací řízení ve smyslu a násl. k Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, který sídlí v Praze. Nadřízený orgán nedospěl k závěru, že by citované rozhodnutí bylo nezákonné, a proto řízení o přezkoumání rozhodnutí nezahájil. Účastník řízení se dále vyjádřil k jednotlivým námitkám stěžovatele a uvedl, že si je vědom toho, že není v řízení o opravě chyb nadán pravomocí rozhodovat o platnosti listin, jak nakonec i uvedl v rozhodnutí, které je napadeno ústavní stížností. Je zcela evidentní, že stěžovatel nerozlišuje zásadní rozdíl mezi zápisem, vkladem a záznamem. Záznamu přisuzuje zcela jiný význam, než jaký podle , ve znění pozdějších předpisů, má (viz ). Pokud je Katastrálnímu úřadu v N. vytýkáno, že provedl vklad dle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 10. 1992, č. j. -19, je třeba uvést, že se nejedná o vklad, ale zápis záznamem, s účinky tedy pouze evidenčními. Pokud byl z katastru nemovitostí vymazán chybný zápis a, kterou předkládal k zápisu stěžovatel (tato nebyla k zápisu záznamem způsobilá), byl naprosto logicky a správně obnoven zápis na právního předchůdce, kterým je paní M. B. Stěžovatel pokládá zápis na osobu zemřelou za absurdní, nicméně takovéto zápisy jsou v katastru nemovitostí běžnou záležitostí, a to zpravidla do doby, než je např. projednáno dědictví. Pokud stěžovatel neví, koho a jak má žalovat, rozhodně není poučovací povinnost na správním úřadě. Rozhodnutí Katastrálního úřadu v N. ze dne 24. 10. 2000, č. j. 11-OR-59B/2000, o provedení opravy chyby, které bylo potvrzeno účastníkem řízení dne 8. 2. 2001, č. j. O-194/803/2000, je rozhodnutím procesní povahy, nemá hmotně právní, ale pouze evidenční účinky, neřeší konečným způsobem (jak se stěžovatel mylně domnívá) otázku, kdo je vlastníkem kterých nemovitostí, ale pouze kdo jako vlastník určitých nemovitostí je v danou chvíli v katastru nemovitostí zaevidován, a to v rozsahu norem upravujících zápisy právních vztahů do katastru nemovitostí, resp. v jaké podobě budou určité nemovitosti (zákresy hranic v katastrálních mapách, výměry pozemků, údaje o druhu pozemků) v katastru nemovitostí evidovány. Popsaný postup je v souladu s platnými právními předpisy a k porušení ústavních práv stěžovatele nedošlo.

Dopisem ze dne 28. 1. 2002 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že ve věci nepodal žalobu ve smyslu ustanovení a násl. , ani žalobu na určení vlastnictví.

S ohledem na výše uvedené a na zjištění, že meritem sporu je tvrzení stěžovatele, že on je vlastníkem předmětných nemovitostí, je na stěžovateli, aby zákonným způsobem usiloval o to, aby určení jeho tvrzeného vlastnického práva bylo postaveno najisto. To především znamená, že je na stěžovateli, aby se domáhal pravomocného rozhodnutí o svém tvrzeném vlastnictví nemovitostí způsobem zákonem předvídaným, a to určovací žalobou. Jestliže stěžovatel takovou žalobu nepodal, nutno konstatovat, že před podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád poskytuje, neboť z hlediska nutno procesními prostředky k ochraně práva rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

Proto byla ústavní stížnost jako nepřípustná v souladu s ustanovením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. 6. 2002

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj