Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 15/02

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. H.L., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -16, ze dne 28. 11. 2001, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, č.j. , ze dne 8. 8. 2001 a rozhodnutím Finančního úřadu v Libochovicích, č.j. 17290/01/197970/2862, ze dne 3. 7. 2001,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 8. 1. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2002. Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -16, ze dne 28. 11. 2001, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, č.j. , ze dne 8. 8. 2001, jímž bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Libochovicích, č.j. 17290/01/197970/2862, ze dne 3. 7. 2001 (zajišťovací příkaz). Podle názoru navrhovatele napadenými rozhodnutími byla porušena ustanovení , 10, 90y ČR, , 36 odst. 1, 37 odst. 3d (dále jen "") a a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou podanou u označeného soudu domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství. K věci samé je nutno uvést, že vůči navrhovateli byl Finančním úřadem v Libochovicích vydán zajišťovací příkaz, č.j. 17290/01/197970/2862, ze dne 3. 7. 2001, podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jímž bylo uloženo navrhovateli složit ve prospěch Finančního úřadu jistotu v částce 3.000.000,- Kč. V odůvodnění bylo uvedeno, že se jedná o fyzickou osobu, která podle daňových přiznání podniká téměř stále se ztrátou, v průběhu daňové kontroly došlo k radikálnímu snížení skladových zásob. Kontrola se neúměrně protahuje a v důsledku těchto skutečností má správce daně obavy, že v době splatnosti a vymahatelnosti bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi. Navrhovatel se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal vydání předběžného opatření a zrušení rozhodnutí Finančního úřadu, žaloba byla zamítnuta s odůvodněním že uvedený návrh není žalobou ve smyslu a 249 (dále jen ""). K odvolání navrhovatele rozhodovalo ve věci Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, které rozhodnutím, č.j. , ze dne 8. 8. 2001, odvolání zamítlo. V odůvodnění pak Finanční ředitelství uvedlo, že podle zákona o správě daní může správce daně vydat zajišťovací příkaz s uvedením důvodů, pro něž pokládá vybrání daně za ohrožené. Podle citovaného ustanovení je nutno pro vydání zajišťovacího příkazu splnit zákonem stanovené podmínky. V předmětné věci obava správce daně vychází ze zjištění při daňové kontrole, především pak ze snižování obchodního majetku - stav zásob se snížil na začátku a na konci roku 2000 o téměř 11,5 mil. Kč - a tím možnosti, že úhrada případně doměřené daně bude spojena se značnými obtížemi. Dále uvedl, že stanovená jistota vychází z předpokládané výše doměřené daňové povinnosti a správce daně ji stanoví prozatímně podle svých pomůcek tak, jak to umožňuje ustanovení zákona o správě daní. K žalobě navrhovatele rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, který usnesením, č.j. -16, ze dne 28. 11. 2001, řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že zajišťovací příkaz, vydaný na základě zákona o správě daní, je rozhodnutím předběžným. Správce daně jeho vydáním zajišťuje řádné vybrání daně v době její splatnosti a vymahatelnosti, nařizuje daňovému subjektu zajištění stanovené částky ve prospěch správce daně, a to ještě před meritorním rozhodnutím o určení výše daňové povinnosti. V tomto ohledu je rozhodnutí podle citovaného zákona rozhodnutím předběžné povahy, neboť jde o dočasný prozatímní prostředek k zajištění účelu daňového řízení. Vzhledem k této skutečnosti pak Krajský soud v Ústí nad Labem řízení podle , protože žaloba napadá rozhodnutí, které nemůže být na základě předmětem soudního přezkumu.

Ústavní stížností navrhovatel napadl jak usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -16, ze dne 28. 11. 2001, tak i meritorní rozhodnutí finančních orgánů, protože podle jeho názoru všemi těmito rozhodnutími došlo k porušení výše uvedených ustanoveníy ČR,y a Úmluvy. Porušení uvedených ustanovení spatřoval navrhovatel v tom, že soud nechránil práva navrhovatele, když řízení zastavil s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí předběžné povahy. K podpoře tohoto názoru pak uvedl, že nařízená exekuce prodejem nemovitosti, která má prokazatelně vyšší hodnotu, než tzv. zajišťovací příkaz, který nebyl nahrazen doposud žádným pravomocným rozhodnutím o vyměření daňového nedoplatku (ale doposud exekuce neprovedena), představuje velmi citelný zásah do vlastnických práv povinného - navrhovatele a jeho družky a jejich majetkové a hospodářské situace. Podle jeho názoru mohl Finanční úřad v Libochovicích zajistit vybrání daní jiným vhodnějším způsobem, avšak tak neučinil. Dále navrhovatel argumentoval tím, že současný systém správního soudnictví neposkytuje ochranu před nezákonnými postupy finančních orgánů a jiných správních orgánů, kdy neexistují funkčně příslušné správní soudy ani Nejvyšší správní soud, což je porušením samotné podstatyy ČR a ústavního pořádku. Usnesením Krajského soudu došlo k odmítnutí spravedlnosti navrhovateli, které se dožadoval u soudu v souladu s jeho právy, které mu mají být zaručeny a garantoványu ČR a jejím ústavním pořádkem.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení. Pokud jde o důvody ústavní stížnosti, odkázal Krajský soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že nadále zastává názor, že zajišťovací příkaz vydaný správcem daně podle § 71 zákona o správě daní je rozhodnutím předběžné povahy, tedy rozhodnutím ze soudního přezkumu vyloučeným. Důsledky takového rozhodnutí nelze srovnávat ani s rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit daň ani s rozhodnutím exekučním, když tato přímo zasahují do práv daňového subjektu a soud by je k žalobě přezkoumával. Krajský soud proto navrhoval zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody, chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatel se dovolával ochrany svých základních práv zakotvených vě ČR aě, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Argumentaci navrhovatele lze rozdělit do dvou skupin. Navrhovatel pro odůvodnění svého návrhu poukazuje na nesprávnou úpravu správního soudnictví, které nerespektuje ústavní základy, a proto byla příslušná část zrušena nálezem Ústavního soudu. Toto tvrzení je sice správné, nicméně v době vydání napadeného rozhodnutí byla příslušná část (stejně jako i v současné době) platnou a účinnou součástí a postupoval-li obecný soud podle jejích ustanovení, postupoval v souladu se zákonem a nemohl proto jednat protiústavně. Nelze proto v uvedené situaci spatřovat porušení základních práv navrhovatele. Druhou skupinou argumentace jsou námitky směřující proti příslušnému rozhodnutí Krajského soudu a zejména proti rozhodnutí Finančního úřadu. V dané věci však nelze argumentovat prodejem nemovitostí a tím vyvolaným zásahem do vlastnického práva, jak činí navrhovatel, protože ústavní stížností je napadeno jiné rozhodnutí - zajišťovací příkaz, ukládající povinnost složit jistotu, nikoliv rozhodnutí exekuční, jímž by byla jistota, nezaplacená dobrovolně, vymáhána. Ústavní soud se přiklonil k právnímu názoru Krajského soudu o tom, že zajišťovací příkaz a následné rozhodnutí Finančního ředitelství mají předběžnou povahu a nejsou způsobilé být předmětem soudního přezkumu. Ústavní soud k tomuto závěru z hlediska ústavního považuje za nutné doplnit, že takové rozhodnutí není samo o sobě rovněž způsobilé zasáhnout do základních práv navrhovatele. Ústavní soud dospěl proto k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení označených ustanoveníy ČR ay, zejména pak k porušení práva na spravedlivý proces.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ů 43 odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu