Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 145/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2002, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město, čj. -10, ze dne 11. 12. 2001,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení d (dále jen ""), zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, které mu nepřiznaly osvobození od zaplacení soudních poplatků.

Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, Krajský soud v Plzni svým usnesením, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2002, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město, čj. -10, ze dne 11. 12. 2001, jímž mu tento soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel má za to, že tímto postupem mu obecné soudy v rozporu s y odňaly možnost jednat před soudem, neboť mu, jako starobnímu důchodci, který musí ze svého starobního důchodu kupovat léky v úhrnné hodnotě 6.847,- Kč, nezbývají již žádné peníze na zaplacení soudních poplatků. Tvrdí-li pak Krajský soud v Plzni v napadeném rozhodnutí, že z citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že žalobkyni bylo uloženo uhradit žalovaným k rukám stěžovatele náklady řízení ve výši celkem 133.930,- Kč, pak jde o náklady řízení žalovaných a nikoliv stěžovatele, takže z toho nelze vyvozovat stěžovatelovu schopnost platit soudní poplatek. Z těchto důvodů se proto stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Jak plyne z napadených rozhodnutí osvobození od placení soudních poplatků, nebylo stěžovateli přiznáno s odůvodněním, že pro toto osvobození nebyly splněny předpoklady stanovené v ustanovení K tomuto závěru pak Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí o odvolání zdůraznil, že je mu z jeho rozhodovací činnosti známo, že stěžovatel má vedle starobního důchodu další příjmy z advokátní praxe, což doložil na konkrétním příkladu rozhodnutí, kterým bylo Nejvyšším soudem ČR uloženo žalobkyni uhradit k rukám stěžovatele jako právního zástupce žalovaných náklady několika soudních řízení v dané věci v celkové výši 131.939,- Kč.

Také Ústavnímu soudu je známo z jeho vlastní činnosti, že stěžovatel vykonával advokátní činnost, a to v rozsahu, který lze považovat, i pokud jde o tuto činnost před Ústavním soudem, za značný. I kdyby tedy obstálo stěžovatelovo tvrzení, že musí ze svého starobního důchodu nakupovat léky v úhrnné hodnotě 6.847,- Kč zřejmě pro období jednoho měsíce, nemohlo by, vzhledem k faktu výkonu advokátní činnosti stěžovatelem, který ostatně ani sám stěžovatel v ústavní činnosti nevylučuje, nijak zpochybnit správnost závěrů obecných soudů, že stěžovatel nesplňoval podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení Ústavní soud nemohl rovněž nepřihlédnout k okolnosti, že v daném případě výše soudního poplatku, která je s předmětnou žalobou spojena, představuje částku toliko 600,- Kč.

Za tohoto stavu Ústavní soud neshledal, s ohledem na výše uvedenou argumentaci, v poměru k napadeným rozhodnutím nic, co by jim bylo možno z ústavněprávního pohledu vytýkat. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. června 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu