Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 260/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. června 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci M. A., zastoupeného JUDr. L. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2002, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení, jimiž soudy rozšířily důvody pro trvání vazby a jeho žádost o propuštění zamítly. Uvedl, že rozšíření vazebních důvodů považuje za účelové a vyslovil přesvědčení, že pokud by o propuštění nežádal, k rozšíření důvodů by nedošlo, a proto se rozhodnutím soudů cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena , , 5 a d, jakož i a y.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá důvodná obava z pokračování v trestné činnosti obviněným stěžovatelem, a tedy také důvody pro trvání jeho vazby, jak jsou uvedeny v § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Odvolací soud, který ke stížnosti obviněného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2001 přezkoumal, se ve vyčerpávajícím odůvodnění svého usnesení se všemi námitkami stěžovatele vypořádal a na toto lze v dalším proto odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2002