Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 139/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. června 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka ve své správní věci zamítavý pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. prosince 2001

(-32) o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 3. května 1995 (11482/130/94), jakož i platební výměry tomuto rozhodnutí předcházející [dodatečný platební výměr č. 1/94 Finančního úřadu v Děčíně ze dne 3. června 1994

(FÚ-230/1133/94/Za) na spotřební daň za měsíce duben až prosinec 1993 ve výši 136,140.758,- Kč a platební výměr č. 2/94 ze dne 3. června 1994 (FÚ-230/1296/94/Za),

o zvýšení spotřební daně o 136,140.758,- Kč].

Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti rozhodnutím orgánů státní správy, jimiž jí byla uložena za zdaňovací období duben až prosinec 1993 ve výši 136,140.758,- Kč povinnost zaplatit spotřební daň z motorové nafty, když správce daně považoval deklaraci lehkého topného oleje na motorovou naftu za změnu výrobku, ačkoliv pro takový postup nebyly v době uložení a vyměření daně splněny zákonné podmínky. Stěžovatelka také upozornila na skutečnost, že od podání žaloby do rozhodnutí soudu uplynulo 7 let a na "absolutně nefunkční celní sazebník", který nekorespondoval s chemickým složením a správným označením motorové nafty.

Stěžovatelka, která se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se jím cítí dotčena na ústavně zaručených právech, která jí plynou

z , , , a y ČR a a 3, ,

odst. 5 a d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka byla rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně ze dne 9. května 1994 (FÚ-230/847/94/Za) zaregistrována ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv s účinností od 6. dubna 1993 (z úřední povinnosti , v platném znění), a to dle výsledků kontroly spotřebních daní za rok 1993; proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala, avšak její odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 4. listopadu 1994 (9507/130/94) a k jejímu dalšímu odvolání Ministerstvo financí ČR dne 2. března 1995 (182-8 939/1995) nepovolilo přezkoumání rozhodnutí dle Žalobou u obecného soudu se stěžovatelka domáhala zrušení tohoto rozhodnutí, ale řízení o její žalobě bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. června 1996 (-32) zastaveno s odůvodněním, že jde o rozhodnutí předběžné povahy, jehož přezkoumání soudem je ustanovením vyloučeno.

Na základě výsledků kontroly spotřebních daní za rok 1993 byla stěžovatelce vyměřena spotřební daň dodatečným platebním výměrem č. 1/94 Finančního úřadu v Děčíně ze dne 3. června 1994 (FÚ-230/1133/94/Za) za měsíce duben až prosinec 1993 ve výši 136,140.758,- Kč a platebním výměrem č. 2/94 ze dne 3. června 1994 (FÚ-230/1296/94/Za) byla zvýšena spotřební daň o 136,140.758,- Kč).

Ústavnímu soudu ve smyslu jeho ustálené rozhodovací praxe nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost či legalitu rozhodnutí orgánů státní moci (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), a proto závěry předchozích rozhodnutí, dle nichž stěžovatelka byla právnickou osobou, která v tuzemsku motorovou naftu vyráběla (§ 3 odst.1 zákona

o spotřebních daních) a byla tak plátcem spotřební daně, který nesplnil řádně daňovou povinnost, která jí vznikla při tuzemské výrobě dnem vyskladnění vybraných výrobků [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních], a jako taková byla správcem daně zaregistrována ke spotřební dani s účinností od 6. 4. 1993 a následně jí byla uložena daňová povinnost, se z ústavněprávního přezkumu vymykají, neboť nadto je z daňového hlediska nerozhodné, jakým způsobem se změnila podstata nakupovaného výrobku a zda se tak stalo technologickým procesem vzniku nového výrobku nebo jiným způsobem (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 18., vydání 1., č. 99, Praha 2001, a další). Správní orgán II. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí ( , o správě daní a poplatků, v platném znění) podrobně vyložil důvody, které jej vedly k zamítnutí stěžovatelčina odvolání, a proto nelze dospět k závěru, že správní orgány při vyměření spotřební daně stěžovatelce svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručená práva, včetně těch, jichž se stěžovatelka dovolávala.

Nejiná situace je co do rozhodnutí obecného soudu, jímž byla stěžovatelčina žaloba zamítnuta ( ); v režimu správního soudnictví posuzoval tento soud, v mezích zákonem stanovených, zákonnost napadených správních rozhodnutí, a také on své rozhodovací důvody v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil ( ), a to natolik úplně, že mu nelze ani z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nic vytknout.

Tvrzeními stěžovatelky, že ve věci došlo ke značným průtahům, se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť stěžovatelka nevyužila v řízení před orgány veřejné moci všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§ 6 odst.1 zákona č.

, , ).

Z důvodů takto vyložených byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. června 2002