Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 283/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátem, proti nečinnosti Policie ČR, Správě Sm kraje v Ostravě, ve věci jeho žádosti

o vydání věci a porušování ústavně zaručených práv obsažených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mimo ústní jednání dne 20. června 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], vytkl stěžovatel Policii ČR, Správě Sm kraje, Ostrava, nečinnost ve věci jeho žádosti o vydání 22 ks plastikových nádob na 1000 l s čirou tekutinou a porušování ústavně zaručených práv obsažených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl, aby Ústavní soud přikázal jmenovanému orgánu státní moci, aby "jeho věc vedená pod čj. PSM-434/HK-2-99 byla bez zbytečných průtahů projednána a předmětné věci, a to

22 kusů plastikových barelů na 1000 l, naplněných výrobkem G. (nemrznoucí směs), byly stěžovateli bez zbytečných průtahů vydány".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle protokolu Policie ČR, Správy Sm kraje, v Ostravě, o vydání (odnětí) věci ze dne 15. 10. 1999 (PSM-434/HK-2-99), vydal stěžovatel mimo jiné i 22 ks plastových nádob na 1000 litrů s čirou tekutinou. Stěžovatel podal návrh na vrácení těchto jemu odňatých věcí

(§ 80 odst. 1 tr. ř.), avšak Policie ČR, Správa Sm kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování v Ostravě, mu sdělila, že celá věc byla předána k dalšímu opatření správci daně (Finančnímu úřadu v Kutné Hoře), v jehož kompetenci je proto i rozhodnutí o vrácení věci. K návrhu stěžovatele podle § 80 odst. 1 tr. ř., adresovanému Finančnímu úřadu v Kutné Hoře, se označený úřad vyjádřil tak, že není orgánem uvedeným v tr. ř., který je příslušným k vydání věci, a současně poukázal na to, že ve věci stěžovatele ani není místně příslušným orgánem ve smyslu ust. , o správě daní a poplatků, a a 2 , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel proto podal stížnost adresovanou Inspekci ministra vnitra ČR, která mu sdělila dopisem ze dne 17. dubna 2002 (IN - 304/01-2002), že ji rozdělila na dvě části:

* část týkající se žádosti o přezkoumání postupu Policie ČR, Správy Sm kraje, byla postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě,

* část týkající se žádosti o náhradu škody byla předána Právnímu odboru Ministerstva vnitra ČR.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Procesní postup při vrácení věcí odňatých k trestnímu řízení je upraven v § 80 tr. ř. Pokud stěžovatel nesouhlasil se způsobem vyřízení své věci policejním orgánem, měl ze zákona k dispozici další procesní prostředek cestou stížnosti ke státnímu zástupci [§ 80

odst. 3, § 141, § 174 odst. 1 a 2 tr. ř.], do jehož pravomoci vydání konečného rozhodnutí ve věci stěžovatele spadá.

Za této procesní situace je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje, a proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele posoudil jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona) a rozhodl o ní odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. června 2002