Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 669/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti A.N., zastoupeného JUDr. J.Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2001, č.j. -277, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2001, č.j. -277, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2000, čj. -255, jako opožděné. V návrhu na zahájení řízení stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí nepovažuje za správné a tedy zákonné. Namítá, že lhůta pro podání dovolání měla být posuzována podle ve znění , nikoliv podle předpisů účinných před 1.1.2001. Dále polemizuje se způsobem označení osob podílejících se na rozhodnutí a osob podepisujících rozhodnutí.

Z přiloženého napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že ve stěžovatelově právní věci týkající se vypořádání sdružení vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. vydal Krajský soud v Ostravě dne 29.11.2000 rozsudek, č.j. -255, jímž změnil rozsudek soudu I. stupně a zčásti žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel, v postavení žalovaného, dovolání, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 1.3.2001. Přitom napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 9.1.2001. Nejvyšší soud ČR odvolání odmítl, když při aplikaci přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, zdůraznil, že dovolání mělo být podáno ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, neboť jde o rozsudek vydaný po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. V důsledku této konstrukce dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání je zjevně opožděné.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím dovolacího soudu a dospěl k závěru, že je neopodstatněná. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas se závěry Nejvyššího soudu ČR ohledně aplikace a výkladu přechodných ustanovení , obsažených v části dvanácté, hlavě první, bodu 17., na délku lhůty k podání dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, kdy se stěžovatel domáhá, aby soud přisvědčil jeho vlastní interpretaci obsahu poučení krajského soudu o dovolání.

Ústavní soud v obdobných případech, týkajících se problematiky lhůty pro podání dovolání v souvislosti s novelizací , již judikoval (např. usnesení z 24.1.2002 sp.zn.

IV.ÚS 560/01

, z 25.1.2002 sp.zn.

, z 15.11.2001 sp.zn.

a z 20.2.2002 sp.zn.

), že je především věcí Nejvyššího soudu ČR, aby prováděl výklad tzv. obyčejných zákonů, a tedy i části dvanácté hlavy první, bodu 17 Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti, který neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo) by mohl zasáhnout do procesu rozhodování obecných soudů, pouze pokud by provedený výklad zákona byl v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť argumentaci Nejvyššího soudu ČR ohledně dovolací lhůty považuje Ústavní soud za ústavně zcela konformní, srozumitelnou a logicky správnou. Ústavní soud rovněž poukazuje na svou dosavadní judikaturu, ze které vyplývá, že rozdílný názor na interpretaci obyčejného zákona, bez ohledu na to, zda namítaný, nebo autoritativně zjištěný, sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces podle d (srov. např. nález z 29.5.1997

sp. zn.

). Rozhodnutím dovolacího soudu, kterým bylo jako opožděné odmítnuto dovolání stěžovatele, tak nemohlo být porušeno právo na soudní ochranu, neboť bylo věcí stěžovatele, aby toto své právo realizoval "stanoveným postupem" podle d, a tedy účelně využil zákonem předvídaným způsobem všech prostředků k ochraně svého práva. Z připojeného spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. Ústavní soud navíc zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2000 (č.l. 266 a 267) obsahoval poučení o možnosti podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí; nejde proto o případ, o němž rozhodl Ústavní soud nálezem z 20.2.2002 sp.zn.

. Bylo tedy na stěžovateli, který v té době byl kvalifikovaně právně zastoupen, aby zvolil adekvátní právní prostředky k ochraně svých zájmů.

Ústavní soud ani další stěžovatelovy námitky (ohledně údajného rozhodování předsedou senátu, či ohledně chybějícího podpisu předsedy senátu na usnesení) neshledal opodstatněnými. Ze soudního spisu vyplývá, že o dovolání rozhodoval senát ve složení JUDr. F.F., CSc., předseda senátu, a soudci JUDr. I.Š. a JUDr. M.G. (č.l. 266) a že originál usnesení vlastnoručně podepsal předseda senátu (č.l. 278).

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu Ústavního soudu