Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 254/02

Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci Ing. M. D., zastoupeného JUDr. K. D., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2002, č. j. -122, a Okresního soudu v Kladně ze dne 19. září 2001, č. j. -101, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů jednaly a rozhodovaly o něčem, co nebylo předmětem řízení, nerespektovaly zákonné procesní předpisy a odňaly mu tak možnost domáhat se spravedlivého procesu, čímž zasáhly do práv, zaručených d. Poukázal na obsah v žalobě uplatněných nároků, na jejich změnu, na námitku promlčení, kterou vznesl a kterou soudy odmítly, jakož i na přiznání úroků z prodlení žalobci, který je v žalobě neuplatnil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí soudu II. stupně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud se v rozsudku ze dne 16. ledna 2002 vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil konstatování, že tvrzený nárok, žalovaný z titulu neplatného zrušení pracovního poměru, byl uplatněn včas, a tedy námitka promlčení, vznesená žalovaným, je neopodstatněná. Stejně se vypořádal s námitkou, vztahující se k úrokům z prodlení, jejichž výši a dobu, za kterou žalobci na ně přiznal nárok, změnil v souladu s obsahem důkazů, učiněných v průběhu řízení. Na obsah odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze lze v dalším zcela odkázat.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2002