Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 193/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2002, čj. - 12, rozhodnutí Okresního úřadu Písek ze dne 26. 11. 2001, čj. SOP/3902/2001-R 246-V/5, rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 12. 10. 2001, čj. ŽP/330/2001/Lo, a proti postupu těchto orgánů veřejné moci v řízení před vydáním uvedených rozhodnutí,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2002, čj. - 12, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Okresního úřadu Písek, referátu životního prostředí, ze dne 26. 11. 2001, čj. SOP/3902/2001-R 246-V/5. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání podané občanským sdružením Lípa 2000, Gregorova 12, Písek, a odvolání podané paní R. K., a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 12. 10. 2001, čj. ŽP/330/2001/Lo, kterým bylo povoleno městu Písek pokácení stanovených druhů dřevin v období vegetačního klidu od 1. 10. 2001 do 31. 3. 2002.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl především skutečnost, že mu předmětná rozhodnutí jako účastníku řízení nebyla doručena, respektive, že s ním nebylo jako s účastníkem příslušných správních řízení vůbec jednáno. Žalobou podle ustanovení § 247

se proto domáhal zrušení správního rozhodnutí a odložení jeho vykonatelnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením čj. - 12 řízení zastavil podle ustanovení s odkazem na to, že žalobce nebyl účastníkem předchozího správního řízení, napadenými rozhodnutími mu nevznikla újma na právech a rozhodnutí správních orgánů se přímo nedotýkalo jeho práv, právem chráněných zájmů a povinností.

Stěžovatel proto v tomto postupu spatřuje porušení řady zákonných ustanovení , , zákona o soudech a soudcích a v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích porušení článku 2 odst. 3, a y ČR, , , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru stěžovatele soud porušil , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že žalobu neprojednal veřejně a v jeho přítomnosti, a namísto toho řízení bez přezkoumání správního rozhodnutí zastavil. V důsledku toho měl soud vycházet z nesprávných skutkových zjištění a rozhodnout na základě nesprávného právního posouzení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Městského úřadu Písek se týkalo dřevin, jež se nacházely na pozemcích přímo sousedících s nemovitostmi, jichž je stěžovatel vlastníkem, se správní řízení týkalo stěžovatelova práva na příznivé životní prostředí. Z toho stěžovatel ve své stížnosti dovozuje, že s ním mělo být jednáno jako s účastníkem předmětných řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud pokládá za nutné konstatovat, že není součástí ani vrcholem soustavy obecných soudů, a nepřezkoumává proto běžnou zákonnost rozhodnutí soudů. To ovšem pouze potud, pokud soudy ve své činnosti postupují v souladu s hlavou pátoud a pokud napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

V tomto případě však Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané porušení ustanovení ústavních předpisů a mezinárodních smluv podle y ČR.

Podle ustanovení a je podmínkou podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu účastenství v předmětném správním řízení a kumulativně tvrzení, že žalobce byl rozhodnutím zkrácen na svých právech. Podat žalobu může podle ustanovení i ten, s nímž nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem, ač s ním jako s účastníkem jednáno být mělo. Podmínkou i zde tedy je, že osobě přiznává postavení účastníka správního řízení právní předpis a že taková osoba byla napadeným rozhodnutím zkrácena na svých právech. V opačném případě je na straně takového subjektu nedostatek procesní aktivní legitimace k podání žaloby. Judikatura i doktrína dochází v tomto případě k závěru, že otázka legitimace věcné je řešena v řízení samém a její nedostatek povede k zamítnutí žaloby, pokud ovšem není "již při nápadu žaloby zcela zřejmé, že je vůbec pojmově vyloučeno, aby ten, kdo tvrdí porušení práva, mohl být jeho subjektem ..." jinak řečeno, kdy nedostatek věcné legitimace je zcela a bez pochybnosti zřejmý, má být řízení zastaveno () proto, že žaloba byla dána neoprávněnou osobou" (Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: . Komentář. 5. vydání, Praha 2001, str. 1088).

Pro daný případ je tedy klíčová zejména otázka, zda rozhodnutími vydanými ve správním řízení došlo k zásahu do práv stěžovatele, zejména k namítanému zásahu do práva na příznivé životní prostředí.

Právo na příznivé životní prostředí je ústavně garantováno v d. Toto ustanovení zavazuje stát, aby takové právo zajistil, tedy aby vytvořil dostatečné zábrany před škodlivými zásahy a aby působil kontrolními a sankčními opatřeními k jeho naplnění. V souvislosti s tím je však nutné zdůraznit, že tohoto práva se lze v souladu s d domáhat pouze v mezích zákonů, které jej provádějí.

Tímto zákonem je v daném případě , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je ke kácení dřevin nutné povolení orgánu ochrany přírody, pokud se nejedná o kácení, k němuž se povolení nevyžaduje. Podle prováděcího právního předpisu, jímž je vyhláška Ministerstva životního prostředí č. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. , o ochraně přírody a krajiny, podává žádost o povolení ke kácení dřevin vlastník pozemku či nájemce se souhlasem vlastníka pozemku, na kterém dřeviny rostou.

Jak také správně dovodil Krajský soud v Českých Budějovicích, účastníkem řízení o povolení kácení dřevin je podle těchto ustanovení vlastník pozemku, na němž se dřeviny nacházejí, popřípadě nájemce tohoto pozemku. Kromě nich mohou být účastníkem řízení za podmínek stanovených v ustanovení také místně příslušné organizační jednotky občanských sdružení, jejichž hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny.

Účastníkem řízení o povolení tak bylo v souladu s právní úpravou město Písek jako vlastník pozemků, na nichž se dřeviny nacházejí, a občanské sdružení Lípa 2000, které využilo oprávnění podle a jehož byl stěžovatel předsedou. Správní orgány současně považovaly za účastníka řízení také R. K., která se k účastenství v průběhu řízení přihlásila. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel podle příslušných právních předpisů nesplňoval podmínky účastenství na řízení, a ani se jako účastník v průběhu správního řízení nepřihlásil, ačkoliv o probíhajícím řízení jako statutární orgán jiného účastníka věděl. Žalobou ve správním soudnictví napadl předmětná správní rozhodnutí pouze stěžovatel, ačkoliv nebyl účastníkem předchozích správních řízení; občanské sdružení Lípa 2000, jehož je stěžovatel předsedou, jako účastník tohoto řízení žalobu nepodalo.

Ten, kdo podle právních předpisů nesplňuje předpoklady být účastníkem předmětného správního řízení, nemůže mít ani aktivní procesní legitimaci k podání žaloby podle ustanovení a násl. Z těchto důvodů je zřejmé, že stěžovatel nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, a Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval správně, když řízení zastavil z důvodu, že žalobu podala zjevně neoprávněná osoba.

Na okraj Ústavní soud poznamenává, že rozhodnutí, jímž se zasahuje do přírody a krajiny, představuje vždy určitý zásah do práva řady fyzických osob, záleží však vždy na intenzitě a rozsahu takového zásahu. Proto zákonná úprava umožňuje účast občanů ve správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, mimo jiné prostřednictvím kvalifikovaných občanských sdružení.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a nezbylo mu proto než návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2002 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu