Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 151/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatelky E. S., zastoupené JUDr. H. P., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. , a o návrhu na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů,

takto:

I. Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 8. 3. 2002, a její konkretizací advokátkou stěžovatelky dne 20. 5. 2002, se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byla stěžovatelka zavázána zaplatit žalobci, Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., finanční částku ve výši 208,-- Kč a náklady řízení v částce 1 495,-- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V dané věci se žalobce po stěžovatelce domáhal zaplacení jízdného a částky podle Městského přepravního řádu vzhledem k tomu, že stěžovatelka se při revizi jízdenek neprokázala platnou jízdenkou.

Stěžovatelka je toho názoru, že uvedeným rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručenýu ČR, že "způsobem řízení" byla porušena zejména ustanovení (správně )y ČR, , a d a a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Porušení svých výše uvedených práv spatřuje v tom, že v průběhu řízení byl upřednostňován žalobce, a to jak způsobem protokolace, tak i hodnocením provedených důkazů, že nebyl proveden důkaz záznamem z hraničního přechodu Dolní Dvořiště - W. ze dne 10. 11. 1998 a důkaz svědectvím spolucestujících. Žádá, aby před Ústavním soudem byl proveden důkazu vydanou orgány pasové kontroly ČR, příp. Rakouska, který si má Ústavní soud vyžádat.

Stěžovatelka konkrétně uvedla, že při jednání dne 20. 11. 2001 jí bylo odmítnuto vydání průpisu zápisu z jednání, ačkoliv soudu dodala papír a samosoudkyně toto jednání vedla jednostranně ve prospěch žalobce. Jednání nařízené na 15. 1. 2002 muselo být odročeno pro údajné pochybení kanceláře, která opomenula předvolat svědky a nebyl vůbec předvolán stěžovatelkou navržený svědek - orgán pasové kontroly z hraničního přechodu Dolní Dvořiště - W.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR).

K posouzení oprávněnosti námitek stěžovatelky přikročil Ústavní soud k vyžádání vyjádření k ústavní stížnosti od Obvodního soudu pro Prahu 7.

Předsedkyně senátu ve svém vyjádření uvedla, že námitky stěžovatelky neodpovídají skutečnosti, protože na základě žádosti a dodání papíru obdržela stěžovatelka při druhém a třetím jednání kopii protokolu, pouze při prvním jednání tuto kopii neobdržela z důvodu, že o ni žádala až po skončení jednání, chovala se nevhodně, rušila soud od projednávání dalšího sporu tím, že svévolně vstupovala do jednací síně. Předsedkyně senátu popírá, že by nebylo protokolováno vše, co slyšení svědci uvedli, a že by stěžovatelka navrhovala výslech svědka - orgánu pasové kontroly z hraničního přechodu Dolní Dvořiště - W. Uvedla, že pravdou je pouze to, že k druhému odročenému jednání, jehož termín vzala stěžovatelka a právní zástupce žalobce na vědomí, nebyli pochybením kanceláře předvoláni svědci.

Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností shledal Ústavní soud, že ústavní stížnost není důvodná.

Především je třeba uvést, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Postupoval-li obecný soud v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v a d, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil všem účastníkům řízení před soudem rovná práva. Z obecného pohledu si pak je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaných článkůd, jakož i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé právní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud považuje za nepřípadný poukaz stěžovatelky na porušení jejího práva zakotveného v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě, je zde přiznáno tomu, kdo je obviněn z trestného činu.

Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo tedy než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Svým podáním nesepsaným advokátem stěžovatelka navrhla zrušení , , ve znění pozdějších předpisů. Protože toto podání nesplňovalo nároky stanovené , o Ústavním soudu, a podání advokáta tento návrh neobsahuje, byl původní návrh odmítnut podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu