Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 79/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O. G., zastoupené JUDr. J. B., advokátkou, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 16. 12. 1999, čj. 445 705 092,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žádost o přiznání starobního důchodů dle s tím, že nesplňuje podmínky stanovené v a Současně uvedla, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo k jejímu odvolání rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2000, čj. -15, potvrzeno a dovolání uplatněné proti tomuto rozsudku bylo Nejvyšším soudem ČR zamítnuto.

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud ověřil, že rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2001, čj. -29, bylo rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2000, čj. -15, potvrzeno a ve věci bylo připuštěno dovolání podle Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 8. 2001, čj. -42, pak bylo dovolání zamítnuto.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Posledním prostředkem, který byl stěžovatelce zákonem k ochraně jejího práva v dané věci poskytnut bylo dovolání, jehož přípustnost byla založena výrokem Vrchního soudu v Praze dle ust. (ve znění před novelou provedenou ). Stěžovatelka však toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ústavní stížností nenapadla, neboť její ústavní stížnost, jak je zřejmé z navrhovaného petitu, směřuje pouze proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení.

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahů orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (tj.v daném případě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání). V případě, že by Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR by zůstalo nedotčeno, což by však nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že pro případ odvíjení lhůty pro podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o zamítnutí dovolání, tedy od doručení posledního prostředku ve smyslu ust. a , ve znění pozdějších předpisů, by se jednalo o ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené zákonem, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o zamítnutí dovolání bylo právní zástupkyni stěžovatelky, jak je zřejmé z doručenky založené na spisu, doručeno dne 19. 10. 2001, zatímco ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 1. 2. 2002. (Stejně tak je ústavní stížnost podána po lhůtě i ve vztahu k napadenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 12. 1999.)

S ohledem na uvedené okolnosti nezbylo, než návrh dle ustanovení a e) , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný a návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 21. května 2002

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj