Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 179/02

Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Ševčíka, ve věci navrhovatele Zemědělského družstva D.-K., zastoupeného JUDr. Z. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2002, sp. zn. , a o návrhu na zrušení a 3 , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni s tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen v základních právech, plynoucích z a d, z , a y, jakož i z Evropské úmluvy o lidských právech (správně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že uložení povinnosti uhradit oprávněné žalobkyni částku 214.335,- Kč s přísl. na vypořádání majetkového podílu dle transformačního zákona jej jako dlužníka diskriminuje a staví do situace, v níž nebude schopen zemědělské výroby. Poukázal na charakter majetkových podílů, závislých na výši čistého jmění družstva ke dni schválení transformačního projektu, a vyslovil přesvědčení, že pokud zákon neurčuje způsob jeho vypořádání, pak nezakládá ani právo oprávněné osoby na plnění peněžité, naopak lze majetkový podíl vypořádat i vydáním věci, založením spoluvlastnických vztahů, případně postoupením pohledávky apod. S ohledem na obsah a 3 , o který soudy opřely svá rozhodnutí, v nichž vyhověly žalobě na peněžité plnění, navrhl také, aby toto ustanovení zákona bylo zrušeno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, v odůvodnění rozsudku pak správně vyložil obsah a použití , podle něhož má oprávněná osoba nárok na peněžité plnění, pokud se na vypořádání majetkového podílu jinak účastníci nedohodnou, přičemž právo dlužníka volit způsob plnění lze uplatnit jen tehdy, vyplývá-li to z dohody účastníků nebo přímo z právního předpisu. Poněvadž obsah tohoto odůvodnění je zcela vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, nepřísluší stěžovateli již oprávnění k podání návrhu na zrušení části [ , a , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2002