Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 550/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele společnosti G. s. r. o., zastoupené Mgr. B. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. , rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 1. 11. 1999, č. j. RŽP-zem-2467/99-Am/201/V/5, a rozhodnutí Městského úřadu v Českém Těšíně ze dne 24. 8. 1999, č. j. ŽP-578/2707/99-Ks, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odvoláním na tvrzené porušení , 3, , a d, jakož i Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. , rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 1. 11. 1999, č. j. RŽP-zem-2467/99-Am/201/V/5, a rozhodnutí Městského úřadu v Českém Těšíně ze dne 24. 8. 1999, č. j. ŽP-578/2707/99-Ks. Naposled citovaným rozhodnutím byly stěžovateli předepsány podle ust. , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ") odvody finančních prostředků ve výši 175 447 Kč za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu v rozsahu 0,3566 ha na pozemku v katastrálním území Z. L. za účelem stavby sídla firmy a skladovací haly. Okresní úřad Karviná - referát životního prostředí stěžovatelovo odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Ostravě poté výše specifikovaným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatele v dané věci proti rozhodnutí žalovaného Okresního úřadu v Karviné.

Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedl, že výše předepsaných odvodů byla stanovena dle přílohy ve spojení s odborným posudkem soudního znalce ze dne 19. 3. 1998, jenž byl zpracován ještě před účinností , kterým došlo ke změně , a zrušení jedné z položek v skupině faktorů C v části B přílohy tohoto zákona, ze které se vycházelo v uvedeném posudku. Stěžovatel je toho názoru, že správní orgán prvního stupně měl ve správním řízení, jež bylo zahájeno dne 21. 7. 1999, vycházet při stanovení výše předepsaných odvodů ze , ve znění v té době již účinného Podle stěžovatele je argumentace správních orgánů, spočívající v tvrzení, že souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu byl udělen před účinností neodůvodněná, poněvadž rozhodnutí o výši odvodů podle ust. je samostatným rozhodnutím. Stěžovatel se dále domnívá, že rozhodnutí o výši odvodů v souladu se by nevedlo k porušení zásady zákazu retroaktivity, jak dovodil Krajský soud v Ostravě, neboť by se podle něj nejednalo o pravou retroaktivitu, ale retroaktivitu nepravou, která je obecně přípustná. Uvedl, že souhlas k trvalému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle ust. byl udělen dne 9. 6. 1998. V souladu s ust. citovaného zákona se na řízení o udělení souhlasu nevztahují obecné předpisy o správním řízení, tento souhlas tak nemá povahu správního rozhodnutí a není tudíž sám o sobě přezkoumatelný; přezkoumat jej lze až jako součást rozhodnutí, vydaných dle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel uzavřel, že je přesvědčen, že v době nabytí účinnosti ještě nebylo rozhodnuto o konečné výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Pokud by tedy správní orgán určil výši odvodů podle tohoto zákona, jednal by podle stěžovatele v souladu se zásadou obecné přípustnosti nepravé retroaktivity, protože na již založené právní vztahy upravující odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu by svým rozhodnutím vázal právní následky, tj. výši odvodů podle nové právní úpravy.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že považuje stížnost za nedůvodnou a co do bližší argumentace odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Soud dále doplnil, že jelikož , kterým byl změněn neobsahuje žádná přechodná ustanovení, je třeba vycházet z toho, že pro výši odvodu za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, k němuž byl dán souhlas příslušným orgánem před nabytím účinnosti tohoto zákona, je rozhodující dosavadní právní úprava. Podle soudu by bylo možné i legislativní řešení, kdy by o výši odvodu v takových případech bylo rozhodováno podle nové právní úpravy, pokud by to pro účastníka správního řízení bylo výhodnější. Takový postup by však předpokládal oporu v přechodných ustanoveních , kterou tento zákon postrádá. Za této situace nelze zpětnou účinnost připustit nejen v případě, kdy by jeho aplikace byla pro účastníka oproti předcházející právní úpravě nevýhodná, ale ani v případě opačném.

Okresní úřad Karviná - referát životního prostředí ve svém vyjádření poukázal na ust. , který stanoví, že souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, vydaný podle ust. téhož zákona, je závaznou součástí rozhodnutí příslušného stavebního úřadu. Všechny další kroky (vydání stavebního povolení, rozhodnutí o platbě odvodů) proto musí z tohoto rozhodnutí vycházet. V zásadě stejný názor jako krajský soud i okresní úřad, odkazující na obsah stížností napadených rozhodnutí zaujal ve svém vyjádření i Městský úřad v Českém Těšíně.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve své judikatuře zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s u, ústavními zákony a principy, které vyplývají z d, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy ve své jurisdikci respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.

Podstatou zkoumaného případu je otázka, zda bylo nutno (resp. možno) vycházet při řešení věci ze , ve znění , jak tvrdí stěžovatel, či nikoliv. Krajský soud v Ostravě ve svém podrobném odůvodnění napadeného rozsudku zejména uvedl, že Městský úřad v Českém Těšíně rozhodnutím ze dne 29. 6. 1998, č. j. VAŽP-2064/98-Ks, podle ust. vydal souhlas k trvalému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu v rozsahu 0,3566 ha na pozemku v k. ú. Z. L. za účelem stavby sídla firmy a skladovací haly. V rámci podmínek souhlasu mj. stanovil, že odvody za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu budou předepsány po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bude povolena uvedená stavba, přičemž výše odvodů bude vycházet z výpočtu, který byl přiložen k žádosti o odnětí, jak se posléze stalo rozhodnutím ze dne 24. 8. 1999, č. j. ŽP-578/2707/99-Ks, kterým byl stěžovateli předepsán odvod 175 447 Kč s odůvodněním, že výše odvodu uvedená v oznámení o zahájení správního řízení byla upravena použitím koeficientu 0,8 z důvodu poškození zemědělské půdy spady z průmyslových exhalací, přičemž odborný posudek byl zpracován v březnu 1998 soudním znalcem RNDr. M. K. Soud dále konstatoval, že k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu může zásadně dojít jen se souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Protože tento orgán již v tomto rozhodnutí vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy, musí případnou výši odvodů stanovit podle přílohy citovaného zákona ve znění, které je platné a účinné v době jeho rozhodování o udělení souhlasu a nikoliv podle právní úpravy, která nabyla platnosti a účinnosti po udělení souhlasu.

Uvedené závěry Krajského soudu v Ostravě jsou logické, přiléhavě odůvodněné a lze se s nimi ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Možno pouze stručně doplnit, že teoreticky si skutečně lze představit i situaci, kdy následná změna právní úpravy by v daném případě nebyla pro stěžovatele výhodnější a jeho polemika s právním názorem příslušných orgánů by pak ztratila smysl. Je nutno přisvědčit krajskému soudu, že pokud tyto otázky nejsou upraveny v přechodných ustanoveních novelizujícího předpisu, nelze než vycházet z právní úpravy ve znění platném a účinném v době udělení souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.

Ústavní soud nezjistil, že by ve zkoumaném případě došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv nebo svobod, ať již jím tvrzených nebo jiných. Zejména nutno zdůraznit, že nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jelikož využil možnosti domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany a nezávislý soud věc řádně přezkoumal, za dodržení všech stěžovatelových základních práv, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí i příslušného spisového materiálu. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. května 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu