Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 293/02

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti D. S., zastoupeného Mgr. J. K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR, jimiž bylo odmítnuto jeho dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu, stěžovatel uvádí, že bylo-li mu dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě doručeno 8. 2. 2002, teprve k tomuto datu mohl účinně uplatnit mimořádné opravné prostředky, a to i podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2002. V té době již byl účinný institut dovolání, a je proto na místě jeho aplikace, jakožto opravného prostředku doručeného za účinnosti novely. Podle názoru stěžovatele bylo postupem Nejvyššího soudu ČR porušeno jeho ústavně zaručené právo na řádný zákonný trestní proces a právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a domáhá se z těchto důvodů zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud zjistil, že tímto usnesením bylo podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítnuto dovolání stěžovatele podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , a to v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. . Jak Nejvyšší soud ČR zjistil, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě a obhájci stěžovatele dne 20. 12. 2001, zatímco stěžovateli soudním doručovatelem dne 8. 2. 2002. Jak dále v důvodech napadeného usnesení uvedl Nejvyšší soud ČR, dovolání, jako nový mimořádný opravný prostředek v trestním řízení, stalo se součástí právního řádu České republiky na základě novely trestního řádu, realizované s účinností od 1. 1. 2002 Časová působnost trestního řádu vychází kromě jiného ze zásady, že trestní řízení se koná podle zákona platného a účinného v době, kdy toto řízení probíhá, s tím, že i všechny zákonné podmínky pro podání dovolání musí nastat až po uvedeném datu, tzn. za účinnosti citovaného Pokud tedy dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo pravomocně vydáno dne 15. 11. 2001, již tato skutečnost sama o sobě založila procesní stav, kdy dovolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu nebylo přípustné. Nejvyšší soud ČR proto z těchto důvodů dovolání stěžovatele podle již citovaných ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Podle čl. II odst. 1 přechodných a závěrečných ustanovení , novelizujícího trestní řád, příslušnost k řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před účinností tohoto zákona se posoudí podle dosud platných předpisů; to neplatí pro další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření. Uvažuje-li se tedy věc z hlediska posléze uvedeného ustanovení, lze mít stěží pochybnosti o tom, že dovolání proti usnesení krajského soudu ze dne 15. 11. 2001 není přípustné, neboť pro jeho projednání chybí procesní zákonný podklad. K uvedenému Ústavní soud dodává, že sjednocování judikatury spadá do kompetence Nejvyššího soudu ČR, přičemž se jeví jako zcela evidentní, že o žádný exces v projednávané věci nejde.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost z důvodů její zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. května 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu