Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 75/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky, W. A., zastoupené advokátkou Mgr. M. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2001, čj. -21, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 2. 2002 a i v ostatním splňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze. Domnívá se, že jím došlo k porušení jejích práv garantovaných , 2 a 5 d (dále jen " ").

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu v Praze 6, sp. zn. , z něhož zjistil, že stěžovatelka spolu s dalším obžalovaným jsou stíháni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon") a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 trestního zákona. Usnesením vydaným při hlavním líčení dne 7. 10. 2001, pod sp. zn. , vzal Obvodní soud pro Prahu 6 stěžovatelku dle § 68 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění platném do 31. 12. 2001, (dále jen "trestní řád") z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu do vazby. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že existuje odůvodněná obava, že by stěžovatelka v případě ponechání na svobodě pokračovala v trestné činnosti, jelikož za obdobnou trestnou činnost byla již v minulosti odsouzena, obchodování s omamnou látkou bylo zdrojem jejích příjmů a zvládla technologii výroby omamné látky, čímž je dán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Dále by mohla působit na nevyslechnuté svědky, kteří od ní omamnou látku odebírali, a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, čímž je dán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Omamná látka byla zjištěna v moči stěžovatelky i v moči jí kojeného syna. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka ihned po jeho oznámení do protokolu stížnost, kterou blíže nezdůvodnila.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2001, čj. , stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení, nedošlo k porušení procesních ustanovení trestního řádu. Soud prvního stupně vyložil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu z možných následků uvedených v § 67 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu. Jeho závěry považuje Městský soud v Praze za správné a plně se s nimi ztotožňuje.

Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka projednávanou ústavní stížností. Podrobně v ní líčí průběh zatčení a předvedení orgány Policie ČR k výslechu na policejní služebnu, kde jí bylo vyšetřovatelem sděleno obvinění pro podezření ze spáchání výše uvedených trestných činů. Stěžovatelka tvrdí, že se nemohla uvedené trestné činnosti dopustit, neboť v době, kdy ji měla spáchat, se jí předčasně narodil syn a byla i s dítětem dlouhodobě hospitalizována. V současné době je na mateřské dovolené a soustavně se stará o dvě malé děti, navíc mladší z nich je nemocný a vyžaduje zvýšenou péči. Nesouhlasí s tvrzením soudu, že prodej drog byl jejím jediným zdrojem příjmů. Zdůrazňuje, že pobírá řádné dávky v mateřství a přídavky na děti a finančně ji podporuje matka. Dále uvádí, že dopisem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 12. 2001 jí bylo sděleno, že s ohledem na § 71 odst. 2 trestního řádu, ve znění platném od 1. 1. 2002, je u ní s účinností od 4. 1. 2002 upuštěno od vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. b). Stěžovatelka se domnívá, že vzhledem k výše uvedenému u ní není splněn ani důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c). Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za povšechné. Tvrzení, že ji od páchání trestné činnosti "neodradilo ani to, že je matkou malého dítěte", kterým soud zdůvodňuje její vazbu, je v rozporu s realitou, neboť o své děti se vždy vzorně starala.

Podle ustanovení vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Městský soud v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná odmítnuta, neboť stěžovatelka byla vzata do vazby po posouzení shromážděného důkazního materiálu, na základě zákona a její právo na spravedlivý proces nebylo porušeno. Městský soud dále uvádí, že není orgánem příslušným k přezkoumání postupu policie při zadržení stěžovatelky. K námitce stěžovatelky, že se stíhané trestné činnosti nedopustila, soud uvádí, že jde o subjektivní tvrzení stěžovatelky, které bude z hlediska viny či neviny posouzeno v dalším trestním řízení. Poznatky, které vyplynuly z obsahu spisu, však vedly městský soud k závěru, že jsou splněny podmínky vazby ve smyslu § 67 odst. 2 trestního řádu, ve znění platném v době rozhodování soudu. Městský soud konstatuje, že mu byla známa skutečnost, že stěžovatelka měla v péči nezletilého syna D., nicméně zájem na zachování péče stěžovatelky o nezletilého soud posoudil v konfrontaci s obavou, že dítě by mohlo být v její péči vystaveno škodlivému účinku drog, když v jeho moči byly nalezeny stopy omamných látek. Městský soud shledal u stěžovatelky důvody a podmínky vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 trestního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2001. Ohledně odůvodnění svého závěru odkázal na napadené rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy ( , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y ( y), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Porušení ustanovení uvedené hlavy y Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti především polemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí v otázce, zda jsou naplněny vazební důvody. Staví tak Ústavní soud do pozice třetí instance v systému soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Úkolem Ústavního soudu je toliko zkoumat, zda napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci nebyly porušeny základní práva nebo svobody, zakotvené v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle y ČR. Ústavní soud takový zásah neshledal.

K argumentům, obsaženým v ústavní stížnosti, které se týkají napadeného rozhodnutí o vazbě, Ústavní soud uvádí, že vazba je zajišťovacím institutem. Nemá povahu trestu. Vzetí do vazby je vázáno na konkrétní skutečnosti vyjadřující důvodnou obavu z případných následků uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu. Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, pro který je stěžovatelka stíhána, je závažný úmyslný trestný čin. Ze spisového materiálu vyplývá řada poznatků, které odůvodňují trestní stíhání i vazbu stěžovatelky. Po zadržení policejní orgány zajistily u stěžovatelky 10 ks psaníček obsahujících pervitin a lékařské předpisy. Znalecký posudek potvrdil, že si stěžovatelka drogu sama aplikovala. Z odposlechu telefonních hovorů je zřejmé, že se podílela na její distribuci. Všechny tyto skutečnosti vyjadřují důvodnou obavu z případných následků uvedených v § 67 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu. Obecné soudy poukázaly nikoli povšechně, nýbrž konkrétně, na okolnosti, které odůvodňují obavu, že stěžovatelka bude v trestné činnosti pokračovat a působit na dosud nevyslechnuté svědky. Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, proč považuje podmínky tzv. vazby koluzní a pokračovací za splněné. Vzhledem k tomu, že byly dodrženy příslušné procesní postupy, nelze mít za to, že názor soudu na důvody vazby (odlišný od názoru stěžovatelky), založený na konkrétních skutečnostech, jež odůvodňují obavy z reálně představitelného jednání stěžovatelky ve smyslu § 67 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu, je způsobilý založit porušení ústavně zaručených práv a svobod. Úvaha o zmíněných konkrétních skutečnostech zůstává vždy pouze úvahou. Soud musí ovšem tyto konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu dostatečně a přesvědčivě vysvětlit. To se v daném případě stalo, jakkoli způsobem, s nímž stěžovatelka nesouhlasí.

Ačkoli stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti napadá i postup policie při svém zadržení, v petitu ústavní stížnosti pouze navrhuje zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto o vazbě. Ústavní soud je v souladu se svou ustálenou judikaturou vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním, a proto postup policie nemohl posoudit. Nad rámec uvádí, že k zadržení stěžovatelky došlo dne 4. 10. 2001 a ústavní stížnost byla podána dne 31. 1. 2002, tedy zjevně po 60denní lhůtě stanovené v pro podání ústavní stížnosti. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti ostatně nezmiňuje o tom, že by v souvislosti s uvedeným postupem policie vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavnímu soudu vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 28. května 2002 JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu