Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 232/01

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti B. R., zastoupené Mgr. M. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2001, č. j. , mimo ústní jednání, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka napadla ústavní stížností rubrikovaný rozsudek, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2000, č. j. -214. Tímto rozsudkem bylo původní rozhodnutí o určovacích žalobách směřujících proti 1) P., s. p., a dále 2) MUDr. Z. B., 3) D. B., 4) Ing. Z. B., 5) V. B., změněno k odvolání žalovaných č. 2 a č. 3 tak, že byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy z 21. 5. 1990 uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovanými č. 2 a 3, a žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy z 20. 7. 1986 uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovanými č. 4 a 5. Tímto rozsudkem byla rovněž zamítnuta žaloba na určení, že stěžovatelka je z 1/2 spoluvlastnicí domu postaveného na pozemku, pokud tato žaloba směřuje proti žalovaným č. 2, č. 3, č. 4 a č. 5 a žaloba, že stěžovatelka je z 1/2 spoluvlastnicí pozemků zapsaných v katastru nemovitostí na LV v Č., pokud tato žaloba směřuje proti žalovaným č. 2, č. 3, č. 4 a č. 5. Ve zbývající části zůstal rozsudek soudu I. instance nezměněn, stěžovatelka nicméně navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, což je však okolnost, která nemá vliv na posouzení podmínek řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka oprávněná k jejímu podání byla zastoupena advokátem na základě plné moci.

Na tomto základě nejdříve posoudil přípustnost ústavní stížnosti. Z podané ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla výslovně poučena o možnosti podat dovolání proti předmětnému rozsudku. Stěžovatelka tuto skutečnost nepopírá a pouze konstatuje, že ústavní stížnost podává z opatrnosti a dále i proto, že podle jejího názoru jde o ústavní stížnost, která podle jejího názoru podstatně přesahuje její vlastní zájmy.

K této skutečnosti zaujal Ústavní soud následující stanovisko. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím. Podle ve znění relevantním pro řešení daného sporu měla stěžovatelka nárok na projednání dovolání Nejvyšším soudem. Zákon jí proto poskytoval prostředek k ochraně jejích práv a svobod. V daném případě stěžovatelka sice i tento poslední prostředek vyčerpala, neboť současně s ústavní stížností podala rovněž dovolání, řízení o něm však nebylo v době podání ústavní stížnosti ukončeno. V takovém případě nepřichází do úvahy použití ustanovení , o Ústavním soudu, které předpokládá, že stěžovatel všechny zákonné procesní prostředky nevyčerpal. Podstatný přesah osobních zájmů stěžovatelky by v daném případě bylo možno posoudit pouze tehdy, kdyby již zde nebyl žádný další orgán, který by mohl poskytnout ochranu jejím právům.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že podání nesplňuje podmínky ustanovení , o Ústavním soudu. Podle , o Ústavním soudu, ve znění , byla proto ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu