Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 218/02

Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) J. K., 2) J. K., obou zastoupených JUDr. Z. Š., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2000, čj. -14, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 12. 2000, čj. -25, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2002, čj. -40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané proti shora uvedeným usnesením obecných soudů stěžovatelé v podstatě tvrdí, že v řízení před těmito soudy bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu vyplývající z d. Stěžovatelé totiž respektují všechny požadavky kladené , a to zejména v ustanovení , byly to naopak obecné soudy, které je nutily jednat v rozporu s citovaným ustanovením. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto stěžovatelé zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením tohoto soudu bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatelů na vyklizení bytu a přivolení k výpovědi z nájmu bytu s odůvodněním, že stěžovatelé navzdory výzvě předsedy senátu k odstranění vady návrhu vytýkané vady neodstranili, takže nezbylo než řízení podle ustanovení zastavit. K odvolání stěžovatelů proti usnesení okresního soudu rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, již konstatovaným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho závěry s tím, že s ohledem na rozporná skutková tvrzení stěžovatelů nelze odlišit, který z jejich návrhu je primární a který eventuální. K dovolání stěžovatelů, které krajský soud připustil proti svému rozhodnutí, rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání odmítl. V důvodech svého usnesení uvedl Nejvyšší soud, že v projednávané věci nejsou dány podmínky dovolání nejen z hlediska ustanovení , ve znění před novelou, (odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu), neboť výtky stěžovatelů se netýkají postupu soudu, nýbrž nesprávnosti jeho rozhodnutí, ale ani z hlediska ustanovení ani ustanovení , neboť napadené usnesení není usnesením ve věci samé. Závěry Nejvyššího soudu ČR jsou v tomto směru zcela přesvědčivé a lze jim stěží cokoli vytknout. To ovšem znamená, bylo-li dovolání stěžovatelů podle ustanovení a , ve znění před novelou, pro jeho nepřípustnost odmítnuto, že posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelů bylo jejich odvolání, o němž rozhodoval krajský soud. Rozhodnutí krajského soudu bylo však zástupci stěžovatelů doručeno již 21. 5. 2001, zatímco ústavní stížnost byla podána teprve dne 10. 4. 2002, tedy již po uplynutí 60 denní zákonné lhůty uvedené v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění

Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , a citovaného zákona odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. května 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu