Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 695/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení a nezákonných rozhodnutí státních orgánů v soudním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5. 2. 2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal rozhodnutí, kterým vysloví, že byla porušena níže uvedená základní práva stěžovatele a aby zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění.

Stěžovatel je toho názoru, že tím, že v jeho věci nebylo za více než šest roků rozhodnuto a z toho důvodu se nemohl domoci uplatnění svého práva, byla porušena ČR v , a a základních práv a svobod v , , , a 3 a .

Porušení d pak spatřuje v tom, že byl znevýhodněn zřejmě pro svoji slovenskou národnost.

Uvádí, že soudkyně, která má přidělený jeho spis v době od 13. 8. 1996 do 4. 1. 2001 vyřídila okolo 800 soudních sporů a kdyby byly spisy chronologicky vyřizovány, muselo by dojít k tomu, že soud by v jeho sporu rozhodl ještě před vyhlášením konkursu.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele ( y ČR).

Z předložených materiálů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný S., byl zavázán zaplatit stěžovateli částku 217 400,-- Kč a 17% úrok z prodlení dne 13. 8. 1996 Krajskému obchodnímu soudu v Praze. Dne 8. 10. 1996 vyzval uvedený soud stěžovatele k doplnění podání a dne 5. 5. 1997 vydal dle návrhu stěžovatele platební rozkaz. Dne 26. 5. 1997 proti platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor. Dne 3. 10. 1997 vyzval soud stěžovatele, aby se vyjádřil k podanému odporu, což stěžovatel učinil. Dne 11. 8. 1998 sdělil soud stěžovateli, že v jeho právní věci bylo řízení ze zákona přerušeno poté, kdy byl soudem na žalovaného prohlášen konkurz (dne 26. 11. 1997) a žádal stěžovatele o sdělení, zda s ohledem na skutečnost, že jeho pohledávka, která je předmětem sporu, byla přihlášena jako pohledávka v konkurzním řízení, kde bude také s nejvyšší pravděpodobností vypořádána, trvá na podané žalobě, resp. zda nevezme svou žalobu zpět. Stejný dotaz vůči stěžovateli učinil soud ještě 8. 2. 2000 a 2. 7. 2001 a stěžovatel vždy uvedl, že trvá na žalobě. Dne 17. 1. 2000 stěžovatel požádal ministra spravedlnosti, aby přešetřil průtahy v soudním řízení. Z ministerstva spravedlnosti mu bylo odpovězeno dne 7. 2. 2000, že řízení je ze zákona přerušeno v důsledku konkursního řízení na majetek odpůrce, přitom že však byl požádán předseda soudu, aby prověřil plynulost zmíněného řízení s ohledem na stav konkursního řízení a poskytl stěžovateli odpovídající procesní poučení.

Podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, přerušují. V řízení lze pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě tedy stěžovatel jako účastník řízení mohl a může podat návrh na pokračování v řízení, kde by se místo úpadce stal účastníkem řízení správce konkursní podstaty.

Soudce zpravodaj, vycházeje z výše uvedeného, proto musel dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti není důvodný, neboť nebyly vyčerpány všechny prostředky k ochraně práva stěžovatele. Takový návrh ústavní stížnosti je nepřípustný. V této souvislosti soudce zpravodaj odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, viz nález

sp. zn.

Ústavního soudu České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 4. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1996, z něhož plyne, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky. Pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich „jiného zásahu“ je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

K žádosti, aby Ústavní soud zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění, soudce zpravodaj podotýká, jak již bylo shora uvedeno, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v y ČR, a ani podle ustanovení

a násl. , o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu, o čem má jednat, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.

S ohledem na výše uvedené a vzhledem k úloze Ústavního soudu rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod nelze již domáhat jiným zákonným způsobem, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle a e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2002

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce Ústavního soudu