Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 92/02

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele J. L., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. září 2001, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci s tím, že se jak rozhodnutím, tak postupem soudů obou stupňů v trestním řízení vedeném proti jeho osobě cítí dotčen v právech, zaručených mu d. Poukázal na to, že nebyli vyslechnuti všichni poškození, přičemž kdyby tomu tak bylo, měl by možnost těmto klást otázky, týkající se reálných okolností právního vztahu, plynoucího ze smlouvy o tichém společenství, což by mělo přímý dopad na objasnění skutkového stavu a na posouzení, zda se trestné činnosti dopustil či nikoliv. Dále soud nevyslechl svědka F. z B., nebyla objasněna jeho obchodní aktivita s kuvajtskými dináry vč. jeho snahy o zajištění obchodu směnkou, v tomto směru nebyl vyžádán ani znalecký posudek. Konečně pak, vzhledem k závažnosti trestního stíhání, považuje rozhodnutí soudu jednat v jeho nepřítomnosti za nepřijatelnou procesní vadu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a v odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč procesní vady v řízení před Krajským soudem v Ostravě ve věci sp. zn. nezjistil a na základě jakých důkazů bylo spolehlivě prokázáno jednání obžalovaného stěžovatele, jímž spáchal trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Pokud jde o průběh veřejného zasedání o odvolání, zde nutno konstatovat, že soud obžalovaného, který se

nenacházel ve vazbě či výkonu trestu, řádně k účasti předvolal, ten se bez omluvy nedostavil, v odvolacím řízení byl zastoupen advokátem. Odvolací soud tedy oprávněně rozhodl o konání veřejného zasedání bez účasti obžalovaného.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2002