Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 253/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. T., zastoupeného JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2000, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne

7. května 1999, sp. zn. , spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, mimo ústní jednání dne 15. května 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, svěřenou k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 22. dubna 2002, napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. května 1999 ( ) ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2000 ( ) a tvrdil, že oba jmenované obecné soudy svými rozhodnutími "provedly v jeho neprospěch nesprávnou právní kvalifikaci", a to

"v souvislosti s vadami a nejasnostmi a neúplností skutkových zjištění" a posléze - aniž by uvedl v čem a čím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil, když současně požádal o odložení jejich vykonatelnosti.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu Ústavního soudu) rozhodnutí obecných soudů, proti nimž ústavní stížnost směřuje, vešla do právní moci dnem 29. března 2000, a proto - jestliže ústavní stížnost byla podána dne 22. dubna 2002, stalo se tak očividně po uplynutí zákonem stanovené 60denní lhůty (§ 72 odst. 2 zákona); takto podaná ústavní stížnost je proto opožděná.

Na správnosti tohoto závěru nic nemění skutečnost, že se stěžovatel snažil (neúspěšně) zvrátit pravomocná rozhodnutí obecných soudů podnětem ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona; Ústavní soud totiž již dříve ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil důvody, proč takový podnět nelze ve smyslu

(č. , ve znění pozdějších předpisů) pokládat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně ústavně zaručených práv poskytuje (k tomu srov. např. usn. č.

in Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR - svazek č. 1, usn. č. 5,

ročník 1992, usn. č.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., vydání 1., usn. č. 4, Praha 1995, a další); protože jde o konstantní judikaturu Ústavního soudu obecně přístupnou, pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí stěžovatele na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k důvodům dříve vyloženým cokoli dodávat.

Pro takto vyložené důvody bylo o stěžovatelově ústavní stížnosti, jako o ústavní stížnosti opožděné, rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, když pro odklad vykonatelnosti ústavní stížnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány ani věcné ani zákonné důvody, stejně jako se nejevilo účelné vyzývati stěžovatele k odstranění formálních vad jeho podání (§ 72 odst. 4 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. května 2002