Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 214/02

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele města L., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2002, čj. -22, rozhodnutí Rozhodčího orgánu Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci ze dne 27. června 2001, čj. RO HZZP 2001/78, a platebnímu výměru Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci ze dne 12. prosince 2000, čj. 71-0432/00/432, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek, po odstranění vady v plné moci, na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se zákonem [ , ,

písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2002 ( -22) a jemu předcházející správní rozhodnutí (rozhodnutí Rozhodčího orgánu Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci ze dne 27. června 2001 - RO HZZP 2001/78 a platební Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci ze dne 12. prosince 2000 - 71-0432/00/432) a tvrdil, že tato rozhodnutí zasahují do jeho ústavně zaručených práv (svobod) obsažených v , d a a 4 y ČR; jejich porušení odůvodnil tak, že rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 26. 2. 1996 (OSO 701/01) bylo rozhodnuto o zrušení Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny s likvidací, kterým podle názoru stěžovatele bylo této pojišťovně odejmuto i oprávnění rozhodovat ve správním řízení. Likvidátorovi zdravotní pojišťovny nesvědčilo vykonávat jakékoli vrchnostenské oprávnění, rozhodovat o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve správním řízení a tedy nemohl vydat ústavní stížností napadená správní rozhodnutí. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, kterým se rozhodnutí Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci (dále jen HZZP) a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jak jsou vpředu označena, ruší.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Platebním výměrem HZZP ze dne 12. 12. 2000 (71-0432/00/432) byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit podle , ve znění pozdějších předpisů, penále ve výši 4.126,- Kč z dlužného zdravotního pojištění za období

od 11. 11. 1994 do 6. 10. 1995. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Rozhodčího orgánu HZZP ze dne 27. 6. 2001 (RO HZZP 2001/78) zamítnuto; odvolací orgán se neztotožnil s názorem stěžovatele, že odejmutím povolení k provádění se pojištění zaniká oprávnění vymáhat dlužné penále a dále se s tímto jeho tvrzením v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vypořádal ( ).

Posledně označené rozhodnutí správního orgánu napadl stěžovatel správní žalobou, která byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ( -22) zamítnuta. Obecný soud se v odůvodnění svého rozhodnutí procesně předepsaným způsobem vypořádal se všemi tvrzeními stěžovatele ( ), když zdůraznil, že k vydání zmíněného platebního výměru byl likvidátor oprávněn, neboť může činit veřejnoprávní úkony směřující k výběru pojistného či penále z tohoto pojištění. Uvedené oprávnění naproti tomu nepřísluší správci konkurzní podstaty, který vykonává oprávnění majetkoprávní povahy v oblasti práva soukromého. Likvidátor proto ani nepřekročil z hlediska ust. ,

o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, svou pravomoc.

Pod aspektem ústavnosti ( y ČR), který zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze proto Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který posuzoval z hlediska zákonnosti správní žalobou napadená rozhodnutí HZZP, cokoli vytknout. Stěžovatel přehlíží, že Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5,

Praha 1995), když jeho zásah do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci je vázán na splnění jistých zvláštních podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 199), které v dané věci nebyly shledány a ostatně nebyly stěžovatelem ani tvrzeny.

Zaujetím jiného (stěžovateli nepříznivého) právního názoru nemohlo samo o sobě dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv (svobod).

Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele nedošlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je dána jednak konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, jednak povahou vývodů ústavní stížnosti. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo nutno rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. května 2002