Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 212/02

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky A. F., zastoupené JUDr. R. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2002, č. j. -416, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že se rozsudkem odvolacího soudu cítí dotčena v právu, zakotveném v odst. l a 3, a d. Uvedla, že podle jejího přesvědčení nebyly správně posouzeny účinky prohlášení žalobců ze dne 1. dubna 1997, jímž tito provedli specifikaci restitučních nároků, když vycházeli z předpokladu možnosti dohodnout se odchylně od zákonné úpravy a když rozhodně nedali najevo, že by i jen od části svých nároků ustupovali. Proto mělo být přihlédnuto k úpravě petitu, jak stěžovatelka učinila v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, a tak by nic nebránilo vyhovění jejímu požadavku na id. 2/12 předmětných nemovitostí .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2002, č. j.

-416, zásah do práv, kterých se navrhovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Zamítnutí žaloby stěžovatelky, aby do jejího vlastnictví přešly i 2/12 označených nemovitostí, když restituční nárok k této části neuplatnila ve lhůtě stanovené zákonem, je v souladu se zjištěným skutkovým stavem, s § 8 odst. 2 zák. o půdě, ve znění pozdějších předpisů, i s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, jehož právní názor, vyslovený v předmětné věci v rozsudku č. j. -367, ze dne 22. listopadu 2000, odvolací soud respektoval. Poněvadž odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2002