Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 149/02

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci 1) A. V., a 2) D. M., zastoupených JUDr. J. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2002, sp. zn. , a rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Prachaticích ze dne 25. července 2001, č. j. PÚ-205/224/92/Mi/0/617/01, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelky, které se cestou ústavní stížnosti domáhaly zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnily návrh tím, že se jimi cítí dotčeny v právech, jež jsou zaručena d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i y. Uvedly, že podle jejich přesvědčení dostatečně prokázaly, že okolnosti vzdání se přídělu označených nemovitostí v kat. úz. V. původními vlastníky, tj. rodiči, opodstatňují jejich restituční nárok, vyplývající z , popř. písm. p), h) , v platném znění. Dále poukázaly na zdravotní postižení otce F. Š., které mělo nepochybně za následek, že jak při podpisu na předloženém vyúčtování zemědělské usedlosti dne 22. 8. 1953, tak při samotném vzdání se přídělu, učiněném o dva dny dříve, nebyl schopen žádného úsudku pro tělesné a duševní vyčerpání. Setrvaly na tom, že právní úkon - vzdání se přídělu - nebyl učiněn svobodně, nýbrž v tísni a šlo tedy o úkon, který by jejich předchůdci v právním státě jinak neučinili.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -41 zásah do práv, jichž se navrhovatelky v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Prachaticích ze dne

25. července 2001, č. j. PÚ-205/224/92/Mi/0/617/01, jímž nebyl stěžovatelkám přiznán restituční nárok, přezkoumal dle a násl. a v písemném vyhotovení rozsudku přiléhavě odůvodnil, proč je potvrdil. Vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah zákona o půdě, jakož i skutková zjištění, pro něž stěžovatelky neprokázaly, že předmětné nemovitosti přešly na stát v důsledku politické perzekuce jejich předchůdců či v důsledku postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Ve světle citovaného ustanovení restitučního zákona pak ani tvrzení navrhovatelek o tom, že jejich otec rozhodnutí o vzdání se přídělu učinil pod vlivem špatného zdravotního stavu, což způsobilo, že nebyl ani za své jednání plně odpovědný, by závěr pozemkového úřadu a soudu - že k politické perzekuci rodiny Š. v rozhodné době nedošlo a že důvody vzdání se přídělu a uplatněný postup s tím související nelze označit za postup porušující jejich lidská práva a svobody, nemohlo změnit.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2002