Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 265/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7.2.2002, č.j. -681, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3.8.2001, č.j. -646, a návrhu na odložení vykonatelnosti peněžitého trestu, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu ČR dne 30.4. 2002 stěžovatel uvádí, že rozsudkem soudu prvního stupně byl uznán vinným spácháním trestného činu porušování autorského práva dle § 152 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona a trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu dle § 150 odst. 1 trestního zákona. Za výše označené trestné činy byl stěžovatel odsouzen dle § 152 odst. 2 trestního zákona k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání jednoho roku, když jeho výkon byl dle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků, peněžitému trestu 100.000,-Kč a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výroby, mimo vlastní potřebu, distribuce a prodeje počítačových produktů na dobu tří let a k trestu propadnutí věcí vyjmenovaných v tomto rozsudku.

Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 7.2.2002, č.j. -681, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu se v napadeném rozsudku s výjimkou výroku, jímž byla podle § 59 odst. 2 trestního zákona obžalovanému (stěžovateli) uložena povinnost nahradit během zkušební doby firmě E. D. s.r.o. Praha 6, jako zástupci firmy U.+G. podle svých sil způsobenou škodu, výrok podle § 59 odst. 2 trestního zákona ruší.

Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími obou obecných soudů porušeno jeho základní právo, zakotvené v d (dále jen ""), došlo i k porušení , odst. 2 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že oba obecné soudy údajně nedostatečně zjistily skutkový stav a nesprávně věc posoudily i po právní stránce. Tyto nedostatky v projednávání a rozhodování předmětné trestní věci stěžovatel v další části odůvodnění ústavní stížnosti podrobně rozebírá.

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze soudce zpravodaj zjistil, že tento soud, jako soud odvolací, rozhodl jak shora uvedeno s tím, že ponechal v platnosti jen tu část omezení, kde se obžalovanému (stěžovateli) ukládá nahradit způsobenou škodu firmě E. D. jako zástupci firmy U., jinak byl jím uvedený výrok z podnětu odvolání stěžovatele zrušen.

Jak vyplývá z poučení odvolacího soudu, lze do dvou měsíců od doručení předmětného rozhodnutí proti němu podat u soudu I. stupně dovolání.

Podle ustanovení o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Takové rozhodnutí musí být v kopii k ústavní stížnosti přiloženo ( ).

Jestliže tedy stěžovatel v ústavní stížnosti napadá obě rozhodnutí obecných soudů v celém rozsahu, aniž uvádí, zda využil práva podat ve věci dovolání, není splněna podmínka vyčerpání všech prostředků, který zákon k ochraně práva poskytuje, a to před podáním ústavní stížnosti.

Z předložených plných mocí, přiložených k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel udělil plnou moc ve věci podání ústavní stížnosti dne 20.3.2002 JUDr. I. H., advokátce, a dne 26.4.2002 udělil speciální plnou moc v řízení o podání ústavní stížnosti JUDr. D. L., advokátce,.

Vzhledem k tomu, že z dalších příloh není zřejmé, zda stěžovatel jednu z výše uvedených plných mocí vypověděl, posoudil soudce zpravodaj obě plné moci jako neplatné, neboť zplnomocnění dvou právních zástupců stěžovatele v téže věci před Ústavním soudem odporuje , ve znění pozdějších předpisů. Současně však obě plné moci (resp. plné moci a speciální plné moci) odporují , ve znění pozdějších předpisů, neboť obsahují nepřípustnou substituční doložku.

Soudce zpravodaj se s ohledem na výše uvedené skutečnosti již nezabýval skutkovou stránkou věci a údajným porušením práv stěžovatele v řízení před obecnými soudy a ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu