Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 170/02

Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P. Š., zastoupeného JUDr. E. R., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2002, sp. zn. , a Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. října 2000, č. j. -116, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se postupem soudů cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Poukázal na okolnosti, za nichž probíhalo vyšetřování o jeho vině z ublížení na zdraví bývalé manželce, na důkazy provedené v řízení o náhradě škody a uvedl, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil a škodu tak bývalé manželce nezpůsobil. V návrhu dále popsal jednání žalobkyně, jehož se, podle tvrzení navrhovatele, dopouštěla vůči němu, její požívání alkoholu a drog a uvedl, že mu v odvolacím řízení nebyla dána žádná možnost k tomu aby se bránil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2002, sp. zn.

, bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s a důvodně shledal správnost použití ustanovení , podle něhož je soud mj. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přičemž žalovaný byl za trestný čin ublížení na zdraví žalobkyni pravomocně dne 5. června 1997, v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , odsouzen. Odpovědnost stěžovatele za škodu způsobenou poškozené žalobkyni trestným činem byla tak dle obč. zákona nepochybně dána. Také postup soudů při zjišťování rozsahu škody byl v souladu s a rozhodnutí o její výši pak s , a obč. zákona.

S ohledem na výše uvedené nutno konstatovat, že k zásahu do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, nedošlo a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [43 odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2002