Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 135/02

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. T., Běchovice, zastoupeného advokátem JUDr. F. Ř., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2000, čj. -110, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností ze dne 25. 2. 2002 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 12. 1999, čj. -91, kterým byla stěžovateli (v původním řízení žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobci P.T. částku 660.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 4. 6. 1996 a náklady řízení ve výši 63.075,- Kč. Odvolací soud změnil napadeným rozhodnutím pouze výrok o nákladech řízení tak, že tyto náklady činí 59.600,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stěžovatel se domnívá, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva, zaručená a d a y. Uvádí, že proti napadenému rozhodnutí podal dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, jež však bylo odmítnuto.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , a dospěl k závěru, že návrh byl podán po lhůtě k tomu zákonem určené.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byly porušeny její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [ a odst. 2, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z přiloženého spisu Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva v daném případě poskytuje, je napadený rozsudek téhož soudu. Dovolání v projednávané věci nebylo přípustné, jak konečně konstatoval i Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2001, čj. -142, jímž dovolání stěžovatele v souladu s ustanovením věta první a , , odmítl. Napadený rozsudek městského soudu byl doručen právnímu zástupci stěžovatele dne 25. 10. 2000. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 28. 2. 2002, tedy evidentně po lhůtě k tomu určené ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Pokud jde o námitky stěžovatele proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2001, čj. -142, Ústavní soud se jimi nemohl zabývat, neboť uvedené rozhodnutí stěžovatel v návrhovém žádání nenapadá.

Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj