Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 149/02

Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. B. J., advokátem, proti usnesení bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 1998, čj. -589, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1999, čj. -631, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2001, čj. -804,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě (nyní Krajského soudu v Ostravě), že stěžovatel proti již citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením rozhodl tak, že je odmítl pro jeho nepřípustnost. Jak ve svém rozhodnutí, a to i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, uvedl Nejvyšší soud ČR, usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit pod žádný z případů vyjmenovaných v - f) , ve znění před novelou. V dané věci nejsou rovněž dány podmínky uvedené v , neboť nejde o usnesení ve věci samé, a stejně tak není dán důvod přípustnosti dovolání uvedený v , ve znění před novelou. Protože tedy je evidentní, že stěžovatelovo dovolání není možno považovat za poslední procesní prostředek k ochraně práva, mohl by Ústavní soud věcně projednat nejvýše ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení vrchního soudu, to bylo však stěžovateli doručeno již dne 22. 10. 1999, což znamená, že byla-li ústavní stížnost podána teprve dne 6. 3. 2002, stalo se tak již po uplynutí 60 denní lhůty uvedené v , o Ústavním soudu, ve znění

Vzhledem k uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, pokud jí bylo napadeno již konstatované usnesení Nejvyššího soudu ČR, pro její zjevnou neopodstatněnost, zatímco jinak pro její opožděnost podle ustanovení , odst. 1 písm. b) citovaného zákona, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu