Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 155/02

Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) J. M., 2) P. M., obou zastoupených JUDr. L. V., advokátkou, proti usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 28. 6. 2001, č. 31/66, a to jeho části III Z 0236/02 přílohy č. 3,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti proti shora uvedené části usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 28. 6. 2001 č. 31/66, stěžovatelé uvádějí, že pozemek p. č. 3161/22 o výměře 7 122 m2 v k. ú. Dejvice nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2000, a to pro účely uvažované výstavby, nicméně zjistili, že podle platného územního plánu sídelního útvaru výstavba odpovídající kritériím rezidenčního bydlení zde možná není. Z uvedeného důvodu proto podali dne 9. 7. 2001 návrh na změnu územního plánu v obdobném smyslu, jak ji požadovala již jejich právní předchůdkyně, tento návrh nebyl však již citovaným usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy schválen. Tímto rozhodnutím se stěžovatelé cítí být poškozeni na svých ústavně zaručených právech ve smyslu , , 4d, a domáhají se proto, aby již konstatované usnesení bylo v napadené části zrušeno.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti přehlížejí tu základní skutečnost, že napadeným usnesením byla řešena pouze změna již existujícího, a to 02 územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, což znamená, že vzhledem k ustanovení , 2 , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, na projednání návrhu, změny nebo doplňku závazné části územně plánovací dokumentace se vztahují ustanovení - tohoto zákona, a to přiměřeně. Dokud tedy nedojde k vyhovění návrhu na změnu uvedené závazné části územně plánovací dokumentace, třeba tuto dokumentaci vzhledem k ustanovení a v něm zakotvené povinnosti vyhlášení považovat za obecně závazný právní předpis. Z napadené části usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy nevzešla tedy stěžovatelům žádná nová práva nebo povinnosti, naopak vzhledem k již citovanému ustanovení citovaného zákona stěžovatelé měli postupovat podle ustanovení - tohoto zákona, což však neučinili, dovolávajíce se namísto tohoto kupř. skutečnosti, že o usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy nebyli písemně informováni. Není úkolem Ústavního soudu předjímat, jakou cestu stěžovatelé mohou, a to případně, voliti, evidentní zůstává pouze skutečnost, že částí napadeného usnesení nemohlo býti vzhledem k výše uvedenému zasaženo do žádného z jejich ústavně zaručených práv.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu